Znásilněná germánským vojákem

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Byl krásný letní den, roku 1941, Anežku nezájimalo válečné běsnění všude kolem, měla radost z teplého počasí a rozkvetlých luk, tak se rozhodla, že si vyjde do lesa na procházku. V bílých šatech a věnečkem květin na hlavě a s košíkem v ruce vyrazila na cestu. Maminkaji ještě varovala, ať si dá pozor, že v lese můžou být Němci, ale Anežka tomu nevěnovala pozornost.

V lese byl příjemný stín, hezky vonělo jehličí a Anežka si vesele poskakovala na lesní pěšince a zpívala si. Nic nemohlo bránit jejímu štěstí, když tu se jí za zády ozvalo řízné: „Hande hoch!!!“ V Anežce by se krve nedořezal, maminka ji říkala, že v lese může narazit na vojáky Wehrmachtu, ale to nějak nebrala v potaz. Pomalu se otočila s rukama nad hlavou a její vyděšený pohled zůstal viset na německém vojákovi, který stál tři metry od ní. Byl skoro o hlavu vyšší, štíhlé, svalnaté postavy, typické na vojáka Třetí říše. Jeho obličej měl ostré rysy, Anežka nejvíc vnímala hranatou bradu a úzké rty a zpod německé přilby vykukující zářivě modré oči, které jí koukaly až do žaludku. Ve svalnatých pažích, s výrazně vykreslenými žílami na předloktích, třímal ostře nabitý samopal MP-40 a mířil jí rovnou doprostřed čela.

„Ne..neubližujte mi prosím, nicht schissen, bitte!“ kuňkala zoufale. Voják se k ní pomalu blížil, stále v bojovém postoji s namířenou zbraní a usmíval se ni takovým zvláštním čtvrtinkovým úsměvem.

„Du bist sehr schone Fraulein“ zašeptal a stále na ni upíral své jasně modré zraky. Anežce se hrůzou roztřásla kolena, vyděšeně si prohlížela jeho uniformu, holínky, ocelovou helmu, nabitou zbraň, ale nejvíce jí děsil jeho pohled na ni, vždyť on ji nechce zastřelit, on ji chce snad… Neznámá síla jí rozpohybovala nohy a dala se na zběsilý úprk.

„HALT!!!“ zařval Němec a vyrazil za ní. Anežka sice utíkala rychle jako gazela, ale proti vycvičenému Vůdcovu bojovníku neměla žádnou šanci. Voják ji za chvíli doběhl, skočil po ní a povalil ji do měkkého jehličí. Anežka křičela, bránila se, kopala nohama, ale bylo jí to houby platné. Němec ji převrátil na záda, sevřel zápěstí v ocelovém stisku a koleny přiklekl stehna, aby nemohla dále vyvádět. Chtivě si ji prohlížel, Anežka cítila jeho modré oči už pod oblečením, cítila, jak zuřivě touží po jejím nežném lůně.

„Du bist sehr schon“ šeptal stále a jezdil po ní pohledem, pak se k ní sklonil, jazykem ji přejel po tváři a kousl jí do krku. Vzrušovala ho jeho absolutní nadvláda nad touto křehkou dívkou. Anežka se třásla hrůzou a ani nedutala, třeba ho to přejde a nechá jí být, myslela si naivně. Ale bohužel, německý voják si svou kořist nenechá jen tak pláchnout. Jednou rukou ji chytil pod krkem a druhou rozerval bělostné šaty. Vykoukla na něj bujná ňadra s naběhlými bradavkami, vydechl vzrušením a cítil, že se mu stmívá v mysli. Anežka využila jeho nepozornosti a toho, že ji nechal ruce volné a střelila mu jednu volně ležícím kamenem, který nahmatala v jehličí, až se mu před očima roztočil hákový kříž. Omámeně se s ní svalil, ale neomdlel úplně, což Anežka nevěděla a znovu se mu snažila útéct. Tentokrát byl ale Němec už pořádně vytočený, vztekle na ni skočil a přiložil ji bajonet pod krk, až mu

sela zak

lonit hlavu, aby jí nepodřízl hrdlo.

„Noch einmal!!!!Und ich werde dich toten, ja????“ zasyčel vztekle a pořádně ji zatlačil čepel do měkké kůže.

„Entschuldigung Sie mir, bitte“ zavzlykala Anežka. Němec se na ni usmál, nechtěl ji zabít, takový barbar zas nebyl, ale opíchat ji prostě chtěl a kdyby byla hodná a nedělala blbosti, k tomuhle by vůbec nedošlo.

„Aber, das ist gut, ty hodná, ich auch, jawohl??“ řekl lámanou češtinou něžně, až to Anežku šokovalo a dlaněmi si začal hrát s jejími prsy, jemně je hnětl v rukách a cítil jak ho ztopořené bradavky tlačí do kůže. Neváhal a ochutnal je jazykem, sál je,olizoval, přičemž vnímal už jen svůj ztopořený bodák, který mu málem roztrhal vojenské kalhoty. Nadrženě začal Anežku líbat na hebkou kůži na krku, jezdil po ní jazykem a plně vdechoval vůni jejich zlatých vlasů. Anežka cítila na břiše jeho ocelovou erekci, uvědomovala si velikost jeho nářadí a docela se děsila, co to s ní udělá. Němec se přestal věnovat jejímu krčku, drsně ji popadl za stehna, násilím je roztáhl od sebe a bajonetem ji roztrhal kalhotky. Pak ji drapl do ocelových dlaní za buclatou prdelku a se slastným vzdechem si jí přitiskl na svůj napuchlý rozkrok. Rozepl si kalhoty, chvilinku ji zduřelým žaludem přejížděl po poštěváč

ku, ale

pak neudržel velení nad svými touhami a razantně do ní proniknul, jako když vojáci prolomí obranu nepřátelského území. Anežka vyhekla úlekem a chtěla začít křičet, ale Němec ji dlaní zacpal pusu a začal přirážet jako o život. Projížděl její úzkou, hladkou štěrbinkou jako dobře namazaný píst a s přivřenýma očima si plnými doušky užíval tuhle drsnou, syrovou rozkoš. Anežka cítila jeho pevný, horký úd málem až v krku. Divoce jí natřásaly Němcovy kopulační pohyby a začaly jí působit nesmírně slastné pocity. Její roztoužená dírka začala vypouštět šťávu a přijala germánský bodák bez jakýchkoliv protestů. Tlumeně vzdychala do jeho dlaně a nehty se mu zarývala do ocelové paže, co jí držela pusu. Voják drtil volnou rukou půlky její boubelaté prcinky, sténal a lapal po dechu. Držel ji jako v kleštích, cítil jak mu pulzuje žalud rozkoší.

„Auf die Knie, schnell!!!“ přikázal ji náhle a prudce oddechoval. Helma se mu blýskala v letním slunci a z modrých očí mu sršely blesky. Anežka poslušně vysočila na všechny čtyři a Němec si ji narazil na hlavěň svého samopalu. Pronikal do jejího měkkého lůna čím dál tím hlouběji a chtěl ji svými přírazy snad podráždit i hlasivky. Sténal vzrušeně německá slova, kterým Anežka nerozumněla a sem tam ji pleskl po zadku, až ho dlaň zabrněla. Pak ji popadl za vlasy a přitáhl si ji k sobě, dlaněmi sevřel její kulaté prsy, nateklé vzrušením a začal ji kousat do krku. Anežku vnímala jen pohyby jeho tvrdého penisu, horké, drsné dlaně a helmu, která ji soustavně bouchala do hlavy.

„Gefallt es Ihnen, mein Schatz, meine Schampe???Ich bin Helmuth und du???“ zašeptal ji nadrženě do ucha a začal jí líbat ramena a útlý krk. Svíral jí ňadra čím dál tím pevněji, jeho steny začaly být hlasitější a pohyby intenzivnější. Anežka začala znovu vzdychat rozkoší, i když nechtěla přijmout libé pocity zrovna od tohohle germánského hulváta, ale její tělo to vidělo jinak. Němec ji znovu zacpal dlaní pusu, aby její slastné výkřiky nepřilákaly někoho z okolí a se zavřenýma očima cítil po celém těle známý příchod budoucího vyvrcholení.

„Ja! Ah… mein Schatz!!“ vyrážel ze sebe slastně a už se absolutně nedokázal ovládat. Všechny svaly v těle mu ztuhly v ocel a z hlasitým výkřikem do Anežky vypálil veškerou munici své zbraně. Úlevně si oddechl, chvíli ještě Anežku svíral v náručí, ale pak ji pustil a nechal zneužitou ležet v jehličí. Vstal, zapnul si poklopec, upravil helmu na hlavě a zvedl ze země svůj samopal. Opět byl nemilosrdným vojákem Třetí říše.

„Danke schon, meine Liebe“ řekl sladce, aby nevypadal jako nezdvořák a na bříško ji hodil kytku, kterou utrhnul pod stromem „es war schon.“

Pak si šel svou cestou a o mladou dívku, které se tak krutě zmocnil, se už dále nestaral.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

1 Response

  1. nikdo napsal:

    Nádhera po něčem takovém toužím. Chtěla bych něco takového jednou zažít.

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *