Vysněná nevěra – díl I.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading...

Lidé v tomto příběhu jsou reální, příběh (nevěra) sám o sobě nikoli, ale jednotlivé jeho části tak úplně smyšlené nejsou. Za inspiraci pro děj děkuji fajn kráskám z chatu, především Evce a mé drahé polovičce Santulce Všem ostatním se omlouvám, že příběh jedné noci, který by šlo napsat v krátkém formátu, roztáhnu na pokračování. Musím, chci holky pozlobit a dát jim prostor na chatu pomoci mi s pokračováním příběhu. Asi z toho všeho bude takový kandaulistický Svatopluk Kuřátko

Vypnul jsem počítač v práci a při odchodu zhasl světla na patře. Odcházel jsem zase jako poslední, ale dnes mne nečekal návrat domů. Nastoupil jsem do výtahu a po cestě do podzemních garáží jsem si znovu přečetl SMS od mé manželky: „Už je tady, lásko, jdu mu otevřít.“

Pípnutí centrálu se neslo celou garáží. Krom mého auta byly na celém podlaží už jen dvě další. Kluci z podpory mají asi noční. Před sedadlo spolujezdce jsem položil malý kufřík, ve kterém jsem měl věci na převlečení a hlavně dvě lahve dobrého bílého vína. Na chvilku jsem se zastavil opřený o otevřené dveře a přemýšlel, jestli to takhle opravdu chci. Má žena doma s jiným a já s jinou v cizím bytě. Ale už nebyla cesta zpět, ne pokud bych nechtěl být za hlupáka, co vše spískal a pak se lekl vlastního stínu.

Dveřmi u spolujezdce jsem práskl víc než bylo nutné. To asi ta lehce hraná odvaha vedla mou ruku. Obešel jsem auto, otevřel na místo řidiče a nasedl. Zas jsem jen seděl a v hlavě zmatek. Tak dlouho jsem o tomhle večeru snil a teď se bojím? Čeho? Že dnešek bude jako malý kamínek, co spustí lavinu, která smete 15 let manželství? Sáhl jsem po telefonu a asi chtěl vše odpískat. Sám už nevím, nestihl jsem to. Další pípnutí, nová SMS: „Je na záchodě. Rychle ti píšu. Jsem nervózní a asi piju víc a rychleji, než obvykle. Nevím, jestli to chci, ale ty ano. Pokusím se. Miluju tě.“

Otočil jsem klíčkem v zapalování a vyjel do noční Prahy. Z vyhřáté garáže do nuly venku. Prokličkoval jsem na Jižní spojku a vyrazil na Mladou Boleslav. Ve zpětném zrcátku jsem se díval na cestu, po které bych teď jel domů. Ale u mne doma už byl někdo jiný. Jirka. Bývalý přítel mé ženy. Asi jediný, kterého by krom mne kdy mohla označit za partnera. Skoro partnera. Byli spolu dlouho a příběhy z jejich milostného života mi žena dopřávala uspokojení mých kandaulistických sklonů. Šeptala mi je do ouška, když mne hladila v naší posteli a já jí ty doteky oplácel. Šeptala a já vždy věděl, že sex s ním milovala a chybí ji. Ne tak, aby sama hledala jeho náruč. Ale dost na to, aby nakonec kývla na dnešní akci.

Pevně jsem sevřel volant, až mi klouby zbělely a sešlápl plyn víc k podlaze. Chtěl jsem si urputně razit cestu vpřed, abych přehlušil tu zbabělou část v sobě. Podvědomě jsem sledoval provoz a myslel na jejich poslední setkání. Jirky a mé ženy. Před čtyřmi lety. Šli spolu na kávu a pak ho pozvala k nám domů. Já byl čtrnáct dní mimo domov, má žena sama bez dětí, ty trávili léto u babičky. O tom pozvání jsem věděl. Vlastně jsem byl spouštěčem. Povídali si, dali víno, nabídl jí masáž a má žena se nechala hýčkat, oblečená jen v kalhotkách. Nedošlo na sex, oba se držely pouze v rovině masáže, ale … dnes v noci to bude jiné. Chtěl jsem to tak a ženu dlouho přesvědčoval, aby pro mne tohle udělala. Milovala se s jiným.

Vyjel jsem za Prahu a z přemýšlení mne vytrhla další SMS. Nechtěl jsem riskovat, že ve svém rozpoložení skončím ve svodidlech, tak jsem odolal pokušení si ji hned přečíst. Navíc mne ten odklad lehce vzrušoval, natahoval mé trápení. Místo abych zastavil na nejbližším sjezdu, nechal jsem mobil v přihrádce a zkusil myslet na Evu. Mladá, o deset let mladší než má žena. Znal jsem ji jen z chatu, kde jsem se poslední měsíce intenzivně scházeli. Někdy jsem si povídali o životě, někdy laškovali, někdy zkusili virtuální sex. Santulka o všem věděla. Sama chodila na stejný chat a pozornost mužů jí nikdy nevadila, stejně jako pozornost, kterou jsem já věnoval jiným ženám. Vlastně jsem na chatu často řádili oba dva současně. A na chatu jsme s Evou tohle vše upekli. Já pojedu k ní na slíbenou „vířivku“. Santulka si pozve Jirku. Co bude dál, to se uvidí … dál plánovat bylo zbytečné, stejně nikdy nic podle plánů nevyjde.

Zastavil jsem před domem ve kterém by měla bydlet Eva. Alespoň mne tam dovedla navigace. Vypnul jsem motor, nedechl se a sáhl po telefonu. Přečtu si SMS, než zazvoním na dveře neznámé ženy. Čí dál víc jsem si uvědomoval, že o Evě vlastně nic nevím. Přijel jsem, aniž bych jí byť jen jednou viděl na fotce. Znal jsem ji jen z písmenek a stejně tak ona mne. Ale říkal jsem si, že za tak rozverným psaním musí být zajímavá slečna a že v nejhorším to prostě zvládneme jako „kamarádi“. Přejel jsem prstem po mobilu a otevřel zprávy.

„Pár písmenek z ložnice. Svlékám se na masáž. Tak jak jsi chtěl. Snad ti bude fungovat technika. Stydím se, ale … ty víš.“

Zazvonil jsem a čekal, co bude dál. Nade mnou se otevřelo okno a vykoukla dívčí tvář. Moc jsem neviděl. Ale určitě to byla žena. Shora se donesl příjemný hlas: „Ahoj, asi budeš MaSan. Vítám tě. Vydrž, hned jsem dole.“

Stihl jsem jen říct a hoj a díky a byla pryč. Dolů přišla za malou chvilku. Otevřela mi a po krátkém zaváhání jsme si dali přátelský polibek na uvítanou. Pak mne pustila dál. Byla o něco vyšší než má žena. Ne tak štíhlá, ale hezky tvarovaná. Díval jsem se, jak se houpe v bocích, když jde do schodů. Prohlížel jsem si ji a při tom přemýšlel, co se právě děje u nás doma. Santulka slíbila, že pokud znovu dojde na masáž, svleče se celá a zakryje se jen ručníkem. Na chvilku jsem přivřel víčka a „díval se“, jak vychází z ložnice do obýváku, kolem boků obtočený bílý ručník a jinak nahá. Hroty bradavek vzrušením i studem vyzývavě vztyčené. Rozpuštěné vlasy. Vůně vlhkého klína. Lehá si na pohovku, ručník přes zadeček, … Ze snění mne vytrhl špatné došlápnutí a od pádu mne zachránilo jen rychlé nahmátnutí zábradlí.

Eva byla sama doma. Její přítel byl v cizině. Dálkový řidič, nechává ji často doma jen s malým synkem. Ten byl dnes u babičky, stejně jako naše děti. Trošku jsem měl výčitky, že děti takhle odkládáme, ale … tak velké výčitky to zas nebyly.

Odložil jsem si věci ve vstupní chodbičce a Eva odnesla dvě lahvinky, co jsem dovezl, do lednice. Pak mne odvedla do obýváku. Moderně zařízený, velká pohovka, na stole svíčky, lahev vína k kbelíku s ledem, nakrájená bagetka a mix sýrů. No, rozhodně jsme neměli umřít hlady ani žízní. Sedli jsme si vedle sebe a po krátkém rozpačitém úvodu na téma jaká byla cesta a jak hezké to mají doma, jsme šli k věci.

Eva si přečetla SMS od mé ženy. Usmála se na mne: „Tak se asi přeci jen dočkáš.“ Pak otočila hlavu k televizi a kývla. Došel jsem si pro přenosný počítač, co jsem měl v kufru a začal ho připojovat k televizi. Jestli všechno půjde dobře, spustím si na dálku doma PC a webku. Někdy je výhodou, být nadšenec do IT.

Všechno bylo připravené, jen spustit obraz. Váhal jsem. Možná uvidím víc než zvládnu. A nebudu u toho sám. Bude těžké spustit obraz, ale může být pak těžšího ho vypnout, nebo ho vypnout a nebýt za blázna. S prstem nad entrem jsem čekal, až si srovnám myšlenky.

Ucítil jsem Evky ruku na své. Nesnažila se kliknout za mne, jen mne jemně pohladila a řekla: „Nemusíš to pustit, jestli nechceš. A když to pustíš, můžeš to kdykoli vypnout. Jak to sám budeš cítit a chtít.“ Víc jsem slyšet nepotřeboval. Spustil jsem přenos a pak poslal obraz na televizi.

Webka na mém pracovním stole v rohu obýváku zabírala protější zeď a dveře. Proklel jsem děti, které mi lezou ke stolu a občas posouvají věci, když hledají fixy, nebo nůžky. Zvuk jsem puštěný neměl. Slíbil jsem ženě, že nebudu poslouchat, co si povídají a hodlal jsem to dodržet. Přemýšlel jsem jak napravit tuhle nečekanou chybu a jediné řešení byla SMS a intervence mé ženy. Jenže jsem je nechtěl rušit. Nechtěl jsem ji okatě poslat ke stolu a nechat ji manipulovat s kamerou. Ale mnohem víc jsem najednou toužil po obraze a pohledu na mou ženu s Jirkou. Jak jsem zmáčkl enter, ten hlodavý strašák ve mně to zabalil a já byl najednou v ráži a toužil jsem si vše užít. Nechápal jsem, jak jeden malý stisk tlačítka dokáže tak projasnit pocity a nakopnout odvahu. Vzal jsem telefon a napsal: „Lásko, vidím zeď, zkus s tím něco udělat. Vymluv se, že potřebuju něco z papírů na stole, nějaký kontakt a pak mi ho jako pošli SMS. Děkuju.“ Pak už jsem mohl jen čekat.

Otevřel jsem víno nalil ho do připravených sklenek. Přiťukli jsme sis přáním dobrého zdraví a nových zážitků. Napili se, pak znovu, pak začali jíst sýry a přikusovat bagetu. Zatím co webka stále zarputile snímala nezajímavý vchod do našeho obýváku, poznávali jsme se s Evkou. Byla vážně moc milá a hodně rozverná. Přejít k flirtování bylo tak snadné a chvílemi jsem na webku a mou ženu s Jirkou zapomínal. Evka byla krásná, hezky se smála a uměla vtipem a poznámkou uhodit hřebíček na hlavičku. Přistihl jsem se, že se mi v hlavě občas mihla vize pokračování večera i bez aktivního pohledu k nám domů.

Odložil jsem sklenku a díval se Evce do očí. Zvedl ruku, zajel jí prsty zezadu do vlasů a přitáhl si ji blíž. Nebránila se, oči zavřené, rty lehounce rozevřené. Naše rty se znovu setkaly. Ne kvůli polibku na uvítanou, ale jako předzvěst, příslib … koutkem oka jsem si všiml, že se obraz na televizi pohnul a podvědomě a nechtěně jsem přetrhnul kouzlo okamžiku. Nešlo to vzít zpět. Ale Evka pochopila, znovu se usmála a v tom úsměvu bylo vše co jsem potřeboval vědět. Vzal jsem ji za ruku a oba jsme se otočili na televizi. V detailním záběru jsme se dívali na prsa mé ženy, jak stála skloněná nad stolem a kryla tělem svou snahu o natočení kamery. Pak na nás mrkla, vzala ze stolu mobil a odešla ke gauči. Celá nahá. Sledoval jsem její úžasné křivky a díval se, jak míří k Jirkovi, který seděl oblečený na okraji pohovky a doléval jim víno. Cítil jsem …

Pokračování příště

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *