Vyšetření nebo kolaps?

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Měla jsem to napsat už dávno.

Máš na sobě bílý plášť a stetoskop kolem krku, jsi v ordinaci a já jsem Tvou dnešní první pacientkou. Moje vůně je pro Tebe sedativem. Když vejdu otočíš se, a přikážeš mi abych se svlékla a lehla si na lehátko. Tyhle slova na mne působí jako afodiziakum. Odložím si tedy do spodního prádla. Při kontaktu se studeným koženým povrchem lehátka se cítím vzrušená. Řekneš, že si mě jako první potřebuješ poslechnout. Proti tomu nic nemám. Řekneš, ať dýchám zhluboka. Snažím se, řekneš, že to nestačí. Dýchám tedy hlouběji. Stetoskop mě studí, ale je to nejpříjemnější pocit na světě, protože díky němu slyšíš moje srdce a jsme nějak zvláštně propojeni. Řekneš mi, ať si sundám podprsenku, abys mohl mít přímější kontakt s mým srdcem. Oba cítíme napětí smíšené s vzrušením. Vidím to, jelikož Tvůj plášť se mírně zdvihá v oblasti rozkroku.

Řekneš mi, že se Ti vůbec nelíbí tlukot mého srdce. Je nepravidelný. Vytáhneš ze skříně jakési podivné hadičky s kruhovýma přísavkama na koncích. Já jsem v koncích, nevím, co se bude dít. Začneš mi kolečka lepit na tělo, na prsa, na boky, na hrudník. Jsou různě barevné, to se mi líbí. Hadičky mám po celém těle. Vedou ke krabici co zaznamenává tep srdce. Ekg začíná pípat lehce nepravidelným rytmem.

Vážná atmosféra, sterilní prostředí v kombinaci s tím, co mi děláš, jak o mě pečuješ, proměňuje můj klín v tekoucí pramen. Říkáš, že tohle vyšetření by mohlo bolet. Vyndáš zpod plenty anesteziologickou masku. Teď už jsem opravdu zmatená, tohle vyšetření by přece nemělo bolet. Než se stačím ubránit, přiložíš mi kyslíkovou masku, ze které vedou dvě velké černé hadice k bombě, na obličej. Mým zrychleným dechem se maska stává účinnější, protože už se cítím v polospánku. V prapodivném stavu ještě stačím zaregistrovat, že mi jazykem oblizuješ bradavku, těsně vedle jedné hadičky a rukou jsi mi nahmatal mou ucákanou kundičku. Najednou mi sundáš masku, asi jsi mě chtěl dostat do tohoto stavu. Nemůžu dýchat, lapám po dechu, prudce se mi zrychlil tep, pípání nabralo na intenzitě. Začínám vidět jen mžitky. Panikaříš, ale jsi doktor, můj kolaps zvládneš lehce. Okamžitě zahájíš resuscitaci, přiložíš mi nějakou jinou masku s gumovým balonem na obličej, mačkáš balon a děláš mi masáž srdce. Kdybych mohla dýchat lépe, kdybych neměla pocit, že mě někdo škrtí a vše vidím jen tak napůl, přišlo by mi to i romantické. Snažím se přijmout vzduch napájený z kyslíkové bomby, doslova hltám každou molekulu toho vzduchu. Srdce se neprokrvuje. S nasazením mne oživuješ. Začínám nazpět vnímat. Nikdy bych neřekla, že se mi takový příšerný kolaps stane přímo u Tebe v ordinaci. Tep se vrací do normálu, vypadáš, že se ti ulevilo. Ještě jednou si mě poslechneš, změříš mi tlak a pak mě ustaraně obejmeš. Bojím se dalšího záchvatu z vášně, tentokrát. Konejšíš mě a říkáš, že mě okamžitě odvezeš do nemocnice na pozorování. Ani se nedivím.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *