Volný den

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Je šest ráno. Vstávám. Nuceně. Jdu vykonat potřebu na onu místnost a přemýšlím, co mám dnes v plánu. Nic. Dnes je jeden ze vzácných dnů, co mohu jen tak ležet a nic nedělat, jen se válet. Asi si pustím nějakou hudbu a budu rozjímat. U hudby se dobře přemýšlí, ale i usíná. Ještě zkontrolovat mobil , zda tam nemám nějaké sms zprávy, nepřijaté hovory a vypnu ho, aby nikdo nerušil. Jdu se podívat do ledničky, zda tam je něco rychlého na zub. Nic. No jasně, taky kdo by mi nakoupil.

Žiji sám. Někdy je to fajn a někdy ne, vše má své výhody a nevýhody. Jsem celé dny ve firmě a tak doma vítám klid, není tu nikdo, kdo by mi říkal, co mám jak dělat… jsem svým pánem. V sáčku na stole nacházím včerejší rohlík. Nic moc, ale beru si ho. Ještě si udělat kafe, to je již zaběhnutý ranní rituál. Beru si kafe a rohlík do postele a zapínám velkoplošnou televizi naproti lůžku.

To jsem si mohl myslet. Šest třicet ráno a běží zprávy. Opět katastrofické šoty ze světa, trapná politická scéna u nás… najíždím na stanici filmů, také nic, co by mne zaujalo, nevysílají. Vypínám. Sahám na dálkový ovládač a zapínám hudební věž. Mám přednastavenou stanici, kde se střídají písničky z oblasti rocku, popu, ale i lyrické balady, které mám rád. Poslední dobou jsem si ale asi nejvíce oblíbil písně od Within Tempation, zvláště Angels. Nikdy jsem si ji nepouštěl, ale jednou jsem šel domů a ze dveří naproti mého bytu se linula tato píseň od sousedky. Shodou okolností vyšla ze dveří pro poštu a tak jsem se zeptal, co si to pouští. Nevím, co mne to napadlo, normálně se s ní nebavím. Je to žena, co mne nijak neupoutala, ani vzhledem, ani oblékáním. Asi 36 let, tuctovka. Po krátké přednášce jsem šel domů chytřejší.

Asi půl hodiny ležím, poslouchám hudbu a cítím, že asi usnu. Usínám… .

Najednou mne vytrhává ze spaní domovní zvonek. Vylézám naštvaný z postele. Sakra, kdo to zase otravuje… člověk nemá chvíli klidu. Dívám se na hodiny. Jedenáct dopoledne.

Zvonek stále bez přerušení zvoní, přímo řve. To není možné! To musí být pošťačka. Taková nerudná baba, co nosí jen složenky k zaplacení. Nemám ji rád. Jdu již oblečený v županu otevřít. Mám připravený strojený úsměv a rádoby vtipnou poznámku… . Dobrý den mladá paní, co mi nesete?

Otevřu a za dveřmi stojí opřená o zvonek zmáčená sousedka. Ta tu taky chyběla.

Než se na něco zmůžu, začne na mne chrlit… prosím Vás, pomozte mi, stalo se mi něco hrozného. Vařím, chci si napustit vodu do hrnce a zůstala mi v ruce páka od baterie. A teď mi v kuchyni stříká voda na podlahu. Nevím co s tím!

A to jste nemohla vypnout hlavní přívod ? Nevím kde je, odpovídá již zoufalá .. Tak já se tam teda jdu podívat, říkám, ač bych raděj šel zase spát…

Moc se mi sice nechce, ale co s tou ženskou u prahu dveří … . jdeme rychle do jejího bytu, když tu uslyším ránu. Dveře mého bytu se průvanem zabouchly. Sakra! Nemám s sebou klíče. Jdu hledat do bytového jádra hlavní uzávěr vody. No jo, zastavený různými věcmi a potom ho nemůže najít, nebo ho ani nehledala. Nevím, proč si nezavolala instalatéra. Jenže, než ten by přijel, byly by vyplavené i byty v přízemí. Kde je ta ženská? Volám na ni, hej paní!

Přichází a hlásí mi, že voda přestala stříkat ze zdi. No to kdyby mi neřekla, tak to fakt nevím, říkám si.

A jinak jsem Zuzana ahoj … . ahoj, já Jiří, vytlačím ze sebe. Až nyní vidím, že se snad prvně usmála. Není to s ní zase tak zlé, jak jsem si myslel. Má na sobě pohodlné bavlněné tričko, zástěru a papuče v podobě srandovních medvídků… . Vlasy jí sahají na ramena, má je světle plavé, takové, jaké mám u žen rád. Nepopírám, že jsem ji dříve viděl v horším světle.

Nevím, co říkat. Zuzana stírá vodu z podlahy. Tupě na ni zírám, namísto, abych ji pomohl. Je tu v předklonu s vyšpuleným zadečkem , přímo přede mnou. Člověka při tom napadají různé věci, chlapy zvlášť… Upekla jsem bábovku, říká, dáš si za odměnu, dáme si spolu kafe? Stejně nemám co dělat, souhlasím. Jen se jdu trochu hodit do pucu, říká. Nemusíš, taky tu jsem jen v županu, snažím se o úsměv. Moc mi to ale nejde.

Stejně mizí. Sedím v kuchyni sám a rozhlížím se. Věci tu mají svůj řád. Na stole voní bábovka, vypadá jak od maminky. Z trouby se line vůně masa. Moje čichové senzory pracují naplno… . říkám nahlas, tak aby mne slyšela … .čekáš hosty, že pečeš maso? Nečekám, odpovídá, jen jsem si chtěla udělat hezký den a něco dobrého… . Stejně si myslím, že čeká nějakého svého milence, manžela. Sním bábovku a půjdu.

Zuzka na mne volá, Jiří, udělej zatím prosím kávu, vše najdeš v kuchyňské lince. Ano hned to bude, odpovím.

Kávy jsou hotové a Zuzka nikde… usedám ke stolu a čekám, až se objeví. Z ložnice slyším nějaké zvuky, vypadá to na zavírání skříně, tak snad už přijde, jinak jí vystydne kafe.

Na stole vidím nějaký ženský časopis, otevřený na stránce módy pro mladé… . Nahlížím, stejně nemám co dělat. Dívám se na nějaké spodní prádlo a do hlavy se mi derou hříšné myšlenky…

Najednou slyším kroky, ale to nejsou tlumené zvuky bačkor, medvídků, to vypadá na podpatky. A skutečně. Padá mi čelist. Na zápraží kuchyně stojí Zuzka , na sobě černý krajkový korzet, se šněrováním vepředu a z něj na mne koukají dva krásné prsy se ztopořenými bradavkami, velikosti větších citronů. Hlavou se mi honí, ty by se cumlaly… snažím se krotit, ale nejde to, v rozkroku cítím život. Můj přítel se pomalu ale jistě zvedá… Nesmí si toho všimnout. Ještě, že sedím u stolu. Jinak má na sobě podvazkový pás , titěrná tanga a punčochy. Říká, Jiří, nevadí ti, že jsem tak nalehko? Je tu totiž teplo a chci se cítit příjemně. Zmáhám se jen na n..n.. n e, to je dobré, i mě je teplo… no jak by ne, když vidím tu krásu… a jsem rozpálený od hlavy až po paty, můj úd už trčí nalitý krví ztopořený pod stolem. Musel jsem ho osvobodit z těsného prostoru boxerek.

Cítím, jak se dotýká stolové desky. Zuzka mi říká, dej si bábovku, nebo ti mám dát sama, raději dej sama, říkám a děsím se toho, aby nepoznala, co se ve mně odehrává a co se děje pod stolem.

Vstává, dává na talířek dva kousky bábovky a dává je přede mne. Jak se přiblížila a sehnula se nad stůl, naduly se jí ňadra a už to vypadalo, že jí musí každičkou chvilku vypadnout ven. Rafinovaný korzet s košíčky typu push ale vydržel. Polévá mne horko.

Jiří, ty celý hoříš, co je ti? Zmáhám se jen na … nic, nic, jen se mi zatočila trochu hlava.

Bere do ruky utěrku, chladí ve vodě a přikládá na čelo se slovy, uvolni se, opři se o židli, já ti chvíli podržím na čele obklad. Neuvědomuji si , co se může stát… Zuzka mi přikládá utěrku na čelo a částečně přes oči, takže toho moc nevidím.

Najednou Zuzka říká, ale copak to tu máme? Nechápu, ale to už cítím, že mi bere mého přítele do ruky, tady asi bude ten problém toho tvého palu… . Ano vzmáhám se na odpověď… no tak to ti budu muset pomoci ten pal zahnat. Pojď, v ložnici na to mám medicínu…

Vede si mne za mého kamaráda přes kuchyň do ložnice, jak nějakého pejska na vodítku. Vidím, jak se jí ladně pohybují půlky zadečku, jak našlapuje na vysokých jehlách. Má krásnou figuru, pevná stehna, krásný zadeček úzký pas a dlouhou šíji. Plavé vlasy se pohybují ze strany na stranu… Kalhotky jen šňůrku, která mizí mezi půlkami. Cítím, jak mi v její ruce v ocasu pulzuje krev v žilách. Je ztopořený, jak jen to jde. Očekávám, co se bude dít dál. Došli jsme do ložnice, kde vidím kolem lůžka s baldachýnem, na stolečcích nějaká udělátka, robertky různých tvarů, velikostí a různé krémy, masky … . Strhává ze mne župan, boxerky letí na zem. Tady si lehni, nařizuje mi, udělám ti masáž. Nezmáhám se na odpor. Sundává si tanga a nad rozkrokem se na mne usmívá upravené, zlatavé letišťátko z jejích chloupků. Je pečlivě udržováno, to je vidět.

Uléhám na postel. Zuzka si rozvazuje korzet a osvobozuje tak svá ňadra. Houpou se mi u úst. Chce se mi po nich vyjet a dát si jedno do pusy… v těle se mi vaří krev. Zuzka mi usedá na bříško a maže si ruce olejem. Cítím z něj vůni exotického koření. Krásně voní , stejně jako Zuzka. Sladká vůně se line místností. U postele na stojanu čoudí zapálená japonská vonná tyčinka a plápolají svíčky. Maže mi prsa a pomalu sjíždí dolů. Posune se k mým nohám a mne mi levou rukou ocas. Levá ruka masíruje ocas a pravá kuličky. Je ti to příjemné, ptá se. Ano, komu by to příjemné nebylo, má krásné hebké ruce s delšími nehty, které mi mírně zajíždějí do kůže na šourku. Ví přesně kam sáhnout, co dělat. Vystřeluje mi do těla nepoznaná, ale příjemná bolest. Stahuje mi kůžičku, žalud vyjíždí čím dál víc a hrne se do něj ještě víc krve. Zuzka s ním umí nádherně pracovat. Když nabere maximální velikost, dává si ho do pusy a přejíždí mi jazykem uzdičku. Přestávám být pasivní, chytám ji za jeden prs, hnětu ho a druhou rukou ji přidržuji za vlasy . Divoce mi honí ocas a kouří. Cítím, jak mi čurák zajíždí až do Zuzčiného krku.

Nepřestává šíleným tempem kouřit. Miluju to.. Cítím, že mi brzo vyletí semeno… Zuzi, už budu říkám… ona pracuje rukou ještě rychleji… dělej , skoro nerozumím, jak má plnou pusu , ale už je stejně pozdě. Stříkám do její pusy plnou dávku, ona slastně olizuje péro a z koutků jí stéká semeno na její prsa. Roztírám jí jej po ňadrech a cítím, jak mi cuká v péru. Bere si zbytek semena z bříška do ruky a zajíždí s ní do píče. Poklekám a zajíždím tam rukou i já. Snažím se najít G bod. Je uvolněná, chytá mi ruku a udává rychlost a sílu tlaku, s jakým mám dobývat její píču. Mám v ní tři prsty, sama si honí poštěváčka. Má ho celého rudého vzrušením, vyčnívá jako větší hrášek, skláním hlavu a začínám jí projíždět stydké pysky svým jazykem. Cítím, že Zuzka se třese a dostává křeče. Škube celým tělem a řve na mne, strč mi už konečně toho čuráka do kundy ! Zajíždím do ní jako smyslů zbavený. Koule se mi pohupují a plácají ji do zadečku a bříška nám plácají o sebe. V její kundě to krásně čvachtá, teče jako Niagára. Má mokré nohy i postel. Stírám rukou její šťávu z jejích stehen a ochutnávám. Nejdříve nic moc, ale jak ji válím na jazyku, přicházím té sladké šťávě na chuť. Roztahuje ještě více nohy a nařizuje, abych jí podal zahnutého robertka. Poslouchám. Zuzka si ho za slastného sténání strká do zadečku. Když do ní vklouzne, pouští baterii a ten se začíná vrtět. Objevuje se jí na tváři úsměv. Poté si navede moji ruku dál do píče, dej mi ji tam celou říká… udělám ruku do tvaru kornoutu na zmrzlinu a politou olejem, ji pomalu krouživými pohyby strkám dál do pochvy. Jde to ztuha, ale jde. Ruka pomalu mizí uvnitř Zuzčina lůna a ta se svíjí blahem. Sténá a honí mi čuráka. Mačká ho a snaží se z něj dostat ještě nějakou mrdku . Pokouší se jí vystříkat co nejvíce.. Něco tam přece ještě bylo. Koušu Zuzce lehce ušní lalůčky. Zuzka se svíjí, s přestávkami heká a řve. Je na vrcholu blaha. Potom si vyndává robertka ven a moji ruku vytahuje z kundy. Děkuju, říká. A teď se na mne vyčůrej. Nechápu, nechci ji poničit postel. Neboj říká, mám pod sebou igelit.

Kleknu si tedy a vytahuji na povadlém ocasu kůžičku, aby byl prudší výstřik moči.

Zuzka si roztírá moč po břiše a je vidět, že z toho má radost. Potom si stoupá a čůrá mi i ona na hruď a ocas. Její teplá moč mi sjíždí z těla . Nepoznaný pocit mi znova staví péro do pozoru.

Zuzka mne bere za ruku a vede do sprchy, pouští masážní proud a omývá mi tělo a líbá mi ocas, potom jí beru sprchu a omývám já ji. Směje se jak malá holka, která si dobře pohrála s milovanou hračkou. Líbáme se navzájem, když zajíždím prsty znovu do její lasturky. Dráždím poštěváčka a ona se začíná opět třást. Už ne Jirko, už nemohu. Kleká si a vysává mi péro do sucha. Jak krásný pocit.

Koupel končí a my si jdeme konečně sníst tu bábovku. Káva už je studená, ale nikomu z nás to nevadí. Maso se pomalu dopéká. Zuzka vypíná troubu a zve mne n večeři. Uvědomuji si, že bych se měl jít aspoň převléknout. Musím si ale ještě od Zuzky zavolat zámečníka, aby mi otevřel byt.

Čekám při společném hovoru asi dvacet minut, když zámečník zvoní u dveří. Dobrý den, tak jsem tady. Děkuji Zuzce za bábovku a kávu. Odcházím ke svému bytu a čekám, až si Petr, jak se jmenuje zámečník, poradí se zámkem dveří. Netrvalo dvě minuty a dveře byly otevřené. Kolik platím, ptám se. Devět set devadesát korun za expresní otevření, říká. Drahé, ale nevím, co bych si bez něj počal. Platím Masarykem. Díky, řekl Petr a mizí po schodišti. Jdu si chvíli odpočinout a obléci se do něčeho svátečního. Utekla asi hodina a já se připravuji odejít k Zuzce. Hlavně si nezapomeň klíče, říkám sám sobě. Zamykám byt a jdu ještě do přízemí domu, kde je prodejna květin, koupit Zuzce kytici rudých růží. Za dnešek si je zaslouží. Jdu zpět, vycházím do našeho patra a zvoním tentokrát já u Zuzčiných dveří. Otvírá v krásných modrých šatečkách a celá září. Podávám jí kytici a ona mi dává polibek na ústa. Její růžová, perleťová rtěnka hezky voní. Už na tebe čekám, pojď dál říká a odnáší si kytici do vázy v obýváku.

Byt je již uklizený. Najednou mi říká: Jiří , přemýšlela jsem, co kdyby jsi pověsil klíče vedle mých a už je nepoužíval ?

Bydlím u Zuzky již rok a vše je jako na začátku našeho vztahu.

Uvažuji, že svůj byt pronajmu.

Zuzka je prostě ta nejlepší !

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *