V cele předběžného zadržení

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Kdesi na planetě Zemi:

>Nebylo mi ani dvacet, když mě poprvé a naposledy sebrali policajti. Stalo se to blbou náhodou, řídil jsem kámošovo auto, protože on se v nočním klubu doslova naložil do lihu, nenapadlo mě ale, že mne ta službička přivede do takového průšvihu. Věděl jsem, že kámoš prodává extázi, sám jsem si ji od něj párkrát vzal, když měl zrovna nějakým mejdanu rozdávačnou. Netušil jsem ale ani ve snu, že je jeho čtyřletá ojetá ale pořád super rychlá audina doslova nacpaná drogami. Kdybych to věděl, jel bych aspoň podle předpisů, ale takhle jsem to práskal po dálnici skoro dvě stě a fízlové s majáky na sebe nenechali dlouho čekat. Vytáhli mě od volantu, dali mi dejchnout a nejednali se mnou zrovna v rukavičkách. A pak mě požádali, ať jim otevřu kufr a tím začal tenhle zlej sen. Kámoš putoval vystřízlivět a já už ho neviděl, až u soudu, kde jsem byl díkybohu jen jako svědek. Než jsem ale přesvědčil kriminálku, že s těmi drogami nemám nic společného, dostal jsem pořádnou školu života.

Policajti se se mnou moc nepárali. Vymáchali mi držku v louži, dostal jsem klepeta a nóbl odvoz na služebnu na zadním, mnohokrát pozvraceném sedadle služebního auta. Vůbec se se mnou nebavili a rovnou mě odvedli do suterénu, kde bylo bezpočet jasně nasvícených klecí pro delikventy. Asi polovina byla obsazená a druhá půlka na své obyvatele ještě čekala. Noc byla ještě mladá. Strčili mě do kanceláře, která byla po levé straně chodby k celám. Měla velké poloprůhledné okno, kterým mohla služba sledovat dění v klecích. Taky tam byly monitory, protože ve všech klecích byly kamery. Zadíval jsem se na ty obrazovky se záběry, očíslovanými podle čísel klecí a pak mne zaujal poslední displej, kde byly čtyři malé a prázdné cely s plnými dveřmi, očíslované jako korekce 1 až 4. Docela by mě zajímalo, co to je ta korekce.

Odemkli mi pouta.

„Tak svlíkat, mladej!“ zazněl hlas po mé levici a já se po tom poldovi překvapeně podíval.

„Co prosím?“ ohradil jsem se.

„Nech si kecy na koledu. Jsi podezřelej z prodeje drog, takže tě musíme prohledat, jestli u sebe něco nemáš. Taky ti musíme odebrat vzorky krve, moči a stolice na rozbor obsahu drog.“

„To ne! Ty drogy byly kámoše! Vždyť víte, že ani to auto nebylo moje.“ Byl jsem zoufalý. O policejní šikanu jsem nestál.

Obušek mě zasáhl úplně nečekaně, nejdřív do břicha a pak přes záda. Poroučel jsem se na všechny čtyři a vtom mě popadl jeden z poldů do kravaty a zvedl mě surově ze země. Další ze mě začal rvát oblečení. Bránil jsem se jako lev, ale zbytečně. Muž za mnou mi svými silnými pažemi drtil krk a já myslel, že mi urve hlavu. Vzpíral jsem se a kopal kolem sebe, a rány obuškem jen pršely, aby mne zklidnily. I přes odpor jsem skončil napůl nahý a pak mi dva muži, které si kolegové přivolali jako posily, chytli kotníky a já byl bezmocný. S děsem v očích jsem sledoval, jak mi poldové prohlížejí a prohmatávají šourek i schlíple visící ocas, stahují předkožku a prohlížejí, jestli pod ní náhodou něco nemám. Nakonec se v rukou jednoho z těch policajtů objevila výtěrová souprava.

„Co to je?“ ječel jsem.

„Doktor si přeje výtěry, aby měl jistotu, že jsi zdravej a schopnej vazebního stíhání. Bude psát zprávu k žádosti o tvý vzetí do vazby, a kdybys měl třeba kapavku nebo syfla, mohl by to soud zamítnout ze zdravotních důvodů.

Nenašel jsem odpověď a hlavně o ni nikdo nestál. Čtyři muži mne pevně drželi, zatímco pátý si natáhl latexové rukavice, vyndal tyčinku s vatičkou z plastového pouzdra a přiblížil ji k mému obnaženému žaludu. Začal jsem se zmítat ze všech sil a mával s těmi čtyřmi svalovci, kteří na mě viseli. Nevím, jak se mi to podařilo, ale našel jsem v sobě neuvěřitelnou sílu. Přesto mi to nebylo nic platné a policajt mi pevně stiskl ocas, aby se trefil do močové trubice. Když do mě ta tyčinka vnikla, zařval jsem, protože to bylo pěkně nepříjemné. A policajt ji bezcitně tlačil do mého údu a vykládal mi, že výtěr musí být důkladný a pěkně z hloubky. Skučel jsem, protože močová trubice mě pálila jako čert a policajt do mého ocasu tu tyčinku narval skoro celou a pak s ní ještě při vytahování otáčel. Už jsem se těšil, že to mám za sebou, ale celá procedura se ještě jednou opakovala. Polda se vytasil s druhou výtěrovou soupravou a udělal mi snad ještě důkladnější a bolestivější kontrolní výtěr.

„Fajn, tak se, mladej, otoč a vystrč pořádně prdel!“ Zaznělo se smíchem.

>Čtyři muži, kteří mne drželi, mnou smýkli, a i když jsem se bránil té potupě, ohnuli mě a roztáhli mi nejen nohy, ale i půlky. Ječel jsem a snažil se zabránit neodvratnému ponížení. Ještě nikdy nikdo mi nestrkal prsty do zadku a ani se mi do zadku nekoukal.

„Takže nejdřív si ověřím, že v zadku nic neschováváš a pak uděláme zase dva výtěry. Uvolni se,“ zaznělo za mnou definitivně a pak už jsem ucítil nasliněný prst v rukavici, jak se snaží natlačit do mého sevřeného a absolutně panenského análu. Bylo to opravdu poprvé, co se někdo tímhle koncem snažil probojovat dovnitř a já mu v tom usilovně bránil.

„Povol tu prdel, sakra!“ Podrážděný příkaz a pak plácnutí přes mou levou půlku. Cuknul jsem sebou a asi v tu chvíli opravdu uvolnil sevření, protože prst překonal sílu svěrače a projel dovnitř. Zařval jsem. Bylo to odporné! Bolestivý tlak jsem cítil nejen v zadku, ale snad v celém podbřišku. Prst se mi do konečníku zavrtával velkou silou a otáčel se přitom na obě strany, aby snáze pronikl. A když byl celý uvnitř, začal se pohybovat a napodobovat přírazy. Tekly mi slzy studu a bolesti, když jsem tam tak stál s násilně vystrčeným zadkem, skoro nahý mezi šesti oblečenými policajty. Tričko jsem měl shrnuté přes hlavu, ale to mi nevadilo, aspoň neviděli mé ponížení. I tak se královsky bavili a prstění mého zadku si sadisticky užívali.

„Tak a teď výtěry, abychom měli vzorek stolice,“ zahlásil trapič mého zadku a konečně ze mě vytáhl svůj prst. Zhluboka jsem si oddechl, protože mi připadalo, že ty výtěrové tyčinky ani neucítím. Opak byl ale pravdou! Při průchodu svěračem vatička na tyčince dřela a tlačila, takže jsem si nakonec dvakrát zaskučel taky.

„A teď ještě vzorek moči a odběr krve,“ pokračovaly požadavky policajtů.

>Odvedli mě na WC, ale vymočit jsem se musel před nimi, což mi hodně vadilo, jenže oni tvrdili, že bych mohl moč něčím kontaminovat. Marně jsem jim připomínal, že jsem měl orientační test na drogy ze slin negativní. Nezajímalo je to. Dobře se bavili a popichovali mne nechutnými poznámkami, zatímco mi drželi odběrovou lahvičku u ocasu a čekali, až ji naplním. Se stejným zájmem se pak dívali na zlatavý proud mé moči, prýštící z ocasu do mísy. Asi mají všichni problémy s prostatou, když tak zírají, napadlo mne a hned jsem se cítil o stupeň líp a odběr krve jsem absolvoval docela v klidu.

„To triko dolu, a protože ses bránil, budeš mít zostřený režim,“ ozval se policajt, který v ruce třímal svazek klíčů. Už mi bylo všechno jedno. Stáhl jsem si tričko a pak už úplně nahý jsem musel své věci nandat do pytle, opatřeného mým jménem a číslem. Plastový náramek se stejným číslem jsem pak dostal na zápěstí. Nakonec za zády na mých zápěstích ještě cvakly ocelové náramky a pak mne dva policajti vyvlekli z kanceláře, nahého jako prst. Ječel jsem na ně, co to dělají, a ať mi dají něco na sebe, ale oni se jen smáli, že na korekci se žádné oblečení nenosí.

„Budeš nahatej, je to bezva, hlavně pod těma kousavejma dekama,“ posmívali se policajti. „Je to návrat k přírodě, takový dečky, jak ze sisalu. A nemusíš se ničeho bát. My tě budeme kamerou kontrolovat.“ S těmi slovy mne strčili do jedné maličké cely, kam se sotva vešla tenká matrace, položená rovnou na zemi. Pak tam byl kýbl, rolička toaletního papíru, polštář a už zmiňovaná šedá kousavá deka. Tím luxusní vybavení samotky na korekci končilo. Odemkli mi klepeta, a pak za mnou třískli dveřmi a já osaměl. Rozhlédl jsem se po tom kvádru o půdorysu asi tři krát dva metry. Stěny natřené odpornou zelenou barvou, podrápané oplzlými nápisy: poručík je čurák! Vomrdám tě, ty kurvo! Chci tvůj vocas až nadoraz! A podobné výlevy zdobily vnitřek té nešílenější noční můry, která mne mohla potkat, cely předběžného zadržení!

Lehl jsem si na matraci a zkusil, jestli to zvládnu pod tou dekou, ale to se opravdu nedalo. Kousala tak hrozně, že jsem ji hodil do kouta a natáhl se jen tak na matraci. V cele bylo kupodivu teplo, takže jsem žádným moc velkým nepohodlím netrpěl a ponížení v podobě nahoty se dalo zvládnout. Zadíval jsem se do kamery, vedle kterého svítilo červené světýlko, neklamná známka toho, že je ten šmírák zapnutý. Díval jsem se přímo do objektivu a po čase jsem zjistil, že mě celá ta situace zvláštně vzrušuje. Vždycky jsem byl spíš sub než cokoliv jiného a mezi mé sexuální fantazie při onanii tak pochopitelně patřila i představa vězení. Sice jsem nebyl gay, ale vzrušovalo mne cokoliv ponižujícího a představa, že musím podržet pěkně nadrženému vězeňskému kápovi, byla dostatečně ponižující. Dominu bych v mužské věznici asi těžko hledal, tak i mé představy odpovídaly realitě. Pohled mi sklouzl z objektivu na můj ohon, ve kterém začínalo povážlivě cukat. Už to ani zdaleka nebyl ten schlíplý visící ptáček. Vzal jsem ho do ruky a začal nacvičenými pomalými pohyby honit, dokud nestál v celé své kráse jednadvaceti centimetrů. Naslinil jsem si dlaň a navlhčil žalud, přes který jsem dlaní přejížděl. Druhou rukou jsem si masíroval koule a slastně jsem u toho sykal a vzrušením. A pak cvakl zámek mé cely a dovnitř vrazili ti dva poldové, co mě sem dovedli.

„Hele, máme tady pěkně nadrženýho zmetka, kterej ani za katrem nedá pokoj,“ nechal se slyšet starší policajt.

„To bychom mu měli dopřát nějaký to sexuální vzrůšo, co. Aby se necítil diskriminovanej,“ chechtal se druhej polda.

Vyskočil jsem na nohy, jak jsem se jejich příchodu lekl a oni mne chytli, naučeným pohybem mi spoutali ruce a vlekli mne chodbou směrem ke kanceláři.

„Jdeme, mladej. Teď si s námi užiješ, že se ti o tom bude zdát, ale před tou kamerou se předvádět nebudeme.“

Odtáhli mě přesně tam, kde jsem začal, a zabouchli dveře. Pak mě hodili břichem na stůl a během momentu už jsem měl před obličejem obrovský ztopořený ohon toho mladšího poldy, trčící z černých kalhot. „Dělej, vem ho do huby a pěkně lízej!“ přikázal mi a chytl mě drsně za vlasy, aby mi zvrátil hlavu dozadu. Druhý policajt si mezitím plivl na prsty a začal s tím, co mi bylo odporné už po příjezdu na stanici, s prstěním mé prdele.

„Aúúúúúúú,“ zařval jsem a v tom mi vrazil ten polda přede mnou svůj ocas do pusy, čímž zdusil můj výkřik. Bezohledně a hned mi začal do úst přirážet a držel mi přitom hlavu za vlasy. Prsty staršího policajta už se zatím probojovaly do mého análu a jeho druhá ruka mi přimáčkla hlavu do klína jeho kolegy. Zvedl se mi žaludek, jak mi ocas zajel až do krku. Tlačil jsem hlavou proti té ruce a snažil se ze sebe ten dlouhý úd dostat, ale marně. Žaludek mi dělal kotrmelce, a když mi konečně oba mučitelé umožnili krátký nádech, byl jsem jim za to opravdu vděčný. Prsty mezitím řádily v mém konečníku. Polda jimi přirážel a otáčel, ohýbal je a roztahoval a já se snažil nevnímat tu bolest a potupu.

„Dělej, lízej. Hezky vystrč jazyk a pěkně mi ptáka olízej!“ přikázal mi polda přede mnou a já zoufale poslechl. Neměl jsem jinou možnost. Oni byli dva a já spoutaný a bezmocný. Bylo mi hrozně, ale mému ocasu se dráždění prostaty dvěma prsty, vraženými do prdele, líbilo. Zaměřil jsem se na ten ohon před sebou a začal ho pěkně důkladně zpracovávat jazykem. Nejdřív žalud a pak jeho okraj a uzdičku. Potom přes spodní stranu dolů až na pytlík a zase s jazykem pevně přitisknutým po spodní straně nahoru na uzdičku. Zase obkroužit žalud a pak ho vzít celý do úst a cucat a jazykem škádlit ústí močové trubice. Poslouchal jsem, jak polda zrychleně dýchá a jeho vzdechy nabývají na intenzitě. Už mi nedržel hlavu tak pevně, protože poznal, že tenhle blowjob dokončím dobrovolně.

Starší policajt za mnou mi mezitím zasunul do zadku obušek a to hrozně bolelo, ale on mi říkal, že si moje prdel musí zvyknout a roztáhnout se. Trpěl jsem tiše, oči křečovitě zavřené a mechanicky jsem lízal tu stojící svíci přede mnou a pak si policajt za mnou stáhl kalhoty a osvobodil svůj ohon. Věděl jsem, co přijde, a měl jsem hrozný strach, že to bude bolet ještě víc než obuškem, ale má erotická fantazie z vězení se právě naplňovala a ji chtěl prožít celou, bez ohledu na utrpení. Ucítil jsem vlhký jazyk na hrázi a na díře a pak mi přesně mezi půlky přistál plivanec, který policajt rozetřel do okolí análu i dovnitř. A pak mi nasadil k zadku svůj úd.

„Prohni se a pořádně zatlač, ať se ti otevře svěrač,“ poradil mi a já ho poslechl, i když mi to připadalo hrozné. A pak už se začal ten ohon tlačit dovnitř a policajt přede mnou mi znovu tvrdě zarazil ptáka až do krku, abych neřval. I tak jsem se ale na stole svíjel v křečích a ječel strašlivou bolestí roztaženého svěrače i konečníku.

„Nééééééé! Vyndejte to, prosím! Dóóóóst!“

„Neřvi a uvolni se! To nejhorší za chvíli přejde,“ vrčel polda za mnou a plácal mne těžkou dlaní po zadku. A pak začal přirážet a bolest, která už se tišila, znovu zaútočila v plné síle. Roztažení prdele byla jedna věc, ale přírazy byly něco úplně jiného. Ach bože, jak to ti gayové dělají, že je to nebolí? Anebo jsou všichni masochisti?

„Aúúúúúúúúúúúúúúúú! Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúú! Nééééééééé! Dóóóóóóóóst!“ vřeštěl jsem do rytmu přírazů, ale nezdálo se, že by to policajtům nějak vadilo. Právě naopak! Přírazy do obou mých konců nabývaly na intenzitě i tempu a zanedlouho už můj krk naplnil první horký výstřik, který jsem ve svém životě polykal. Kupodivu to nechutnalo ani tak odporně, takže jsem neměl problém to všechno spolknout a pokorně očistit celý ocas toho poldy. Poplácal mě po zádech jako hodného psa, beze slova si schoval si své bohatství do kalhot a šel se podívat, jak se činí jeho kolega za mnou, ale ten už byl vzápětí za silných přírazů hotov taky. Vyškubnul mi svého ptáka ze zadku a postříkal mi kostrč a rýhu a pak mi znovu vrazil ohon do zadku a ještě chvíli jím přirážel, než měl dost. Mladší polda mi mezitím prsty setřel sperma svého kolegy ze zadku a vrazil mi je do pusy k olízání, což jsem zase pokorně vyplnil.

Celého bolavého a zpoceného mě pak odvedli chodbou o dvoje dveře dál, do místnosti, kde byly dva sprchové kouty. Tam mi po víc než hodině sundali náramky a ukázali na zem. „Lehni si a teď se můžeš vyhonit ty,“ ušklíbl se ten mladší polda a pak se oba dívali, jak si na studené dlažbě ve zrychlujícím tempu zpracovávám svůj ocas. Ruka mi kmitala velikou rychlostí a já zavíral oči, dýchal s otevřenou pusou a blížil se vrcholu. A pak jsem byl hotov v několika silných výstřicích, motivován ponížením, které dva rozkročení policajti, tyčící se nade mnou, znamenali. Zkropil jsem své břicho a čekal, že mi sperma zase dají slízat z prstů, ale ten starší policajt se jen uchechtl: „lež, teď tě pěkně umejeme!“

Netušil jsem, co si na mě vymysleli, ale ve chvíli, kdy oba vytáhli z kalhot své ocasy, došlo mi to. Ale to už na mě dopadly první kapky jejich teplé moči. Snažil jsem se těm dvěma proudům uhýbat, ale stáli každý z jiné strany a kropili mne svým proudem od obličeje až k rozkroku. Z toho zápachu mi bylo na zvracení a nakonec jsem taky začal močit, protože už jsem to nemohl vydržet.

„Prase, válí se tady ve chcankách!“ okomentoval to ten mladší polda a pustil na mě ledovou sprchu. Docela vděčně jsem se zbavil té páchnoucí záplavy a pak jsem se nechal zase poslušně spoutat a odvést do cely. Tam jsem si znovu lehl na matraci, čelem ke kameře, ale tentokrát mě už žádné sexuální představy nepronásledovaly. Poprvé ošukaný zadek mě bolel, jako by mi tam plála louče a byl jsem celý rozlámaný od tvrdých přírazů. Zavřel jsem oči, protože jsem stejně nic jiného nemohl dělat a nakonec jsem vyčerpáním usnul.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *