Prohlídka na letišti

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Často musím cestovat letadlem. Bohužel pro mě, odjakživa jsem se bál vejšek a jediná výjimka byla vejška ekonomická, která mě fakt výjimečně rajcovala. Pracuju totiž jako burzovní makléř jedný velký nadnárodní firmy a jsem zároveň hlavním manažerem naší pobočky ve východní Evropě. Vydělávám celkem slušný prachy, takže jsem si mohl v poho dovolit pěknej domek za Prahou i s bazénem, meďoura, a taky moji milovanou sladkou kočičku, blonďatou Terezku s krásnejma kozičkama… jsem celkem spokojenej, ale ta neustálá fůra práce mi už fakt někdy leze na mozek. Poslední dobou se mi dokonce několikrát stalo, že se mi už ani nepostavil! Mám toho poslední dobou fakt nějak přespříliš… To byl taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem (skutečně!) s velkým nadšením uvítal tejdenní pobyt v Moskvě, kde právě otvíráme další filiálku. Říkal jsem si, že by to mohla bejt dobrá změna. Nachystal jsem si kufr (btw. zcela mechanicky; jsem na cestách skoro pořád) tentokrát jsem si ale vzal i teplej kožich, Rusko znám moc dobře, je tam kromě vodky taky pěkná zima, a vyrazil jsem taxíkem na letiště. Na Ruzyni jsem si šel pěkně VIP vchodem (a ne jak ty socky turisti, pcha!) a v první třídě si v klidu ustlal, vzal si laptop, a s ignorováním všech stewardů si prošel prezentaci.

Po příletu do Moskvy jsem zase na letišti procházel VIP vchodem a došel v klidu až k odbavení… tam mně ale najednou padnul zrak na vysokou policistku v černý kožený uniformně s dlouhejma blond vlasama, sčesanejma dozadu a staženejma gumičkou. Furt na mně upřeně koukala, co koukala, přímo na mě zírala… a byla to přitom taková Nataša, jak vystřižená z Mrazíka. Z jejího pohledu mně ale fakt doslova mrazilo. Myslel jsem ale podstatně víc na svoji presentaci než na ní, a tak jsem s jakoby nezájmem sklopil zrak a šel dál k lustrační bráně. Když pak na mně došla řada, položil jsem si svůj koženej kufřík na pás a čekal. Nataša přišla blíž ke mně a něco špitla svý kolegyni, která byla voháklá v tý stejný uniformě. Můj aligátoří kufřík v pohodě prošel a já taky. Uf, byly to ale divný chvíle s těmahle podivnejma ruskama v zádech. Když jsem procházel kolem tý druhý, položila mi drsně ruku v kožený rukavici na rameno, až mě úplně bodlo u srdce jak jsem se vylekal (!), a jasně zavelela, ať jdu s ní, že mně musí prověřit.

Marně jsem se jim snažil všechno vysvětlit, ukazoval jsem i doporučení od svýho šéfa, všechny doklady a příslušnost, kontakty na mý ruský kolegy. Nebylo to ale nic platný, obě si mně odvlekly do velký bíle vydlaždičkovaný místnosti a přitom si cinkaly kovovejma poutama. „Sundejte si šaty, musíme vás prověřit, máme na vás anonymní udání, pokud bude vše v pořádku, za chvilku jste zase volný… “ Pomalu jsem si tedy svlékl sako, kalhoty a košili a stál tu ve slipech na studený zemi před dvěma ženskejma v černejch koženejch uniformách. Měl jsem teda pěkně divnej pocit a ani jsem si nechtěl představovat, co ještě přijde. V tom jedna přisunula stůl po dlažbě až ke mně, a poručila mi abych si svlékl všechno! Všechno, chápete to? Já, takový vysoký zvíře, normálně se mě nikdo nemůže ani dotknout a teď tohle. U hlavy mi visela pistole a do podlahy vyťukával obušek melodii: -./-/-.-//.././.-.././.—//…-/—/.-../.// … což znamenalo… “Tak dělej, VOLE!“ Došlo na nejhorší, musel jsem si teda sundat i slipy. „Pcha, pojď se podívat Sašo, takhle malý péro jsi ještě neviděla! Haha! Schválně si šáhni a zkus, jestli je fuckt tak měkký jak vypadá… “ Úplně jsem se vyděsil. Dal jsem si instinktivně dlaně do rozkroku a rozklepal jsem se jako malej ratlík. „A co jeho koule (?), zmáčkni mu je pořádně, ať víme, jestli aspoň TY za něco stojej… “

Jedna ta ruská kočka ke mně přistoupila, otočila si mně k sobě zády a kozačkama na vysokejch podpatcích mi dala nohy široce vod sebe, jako jsem to vídal ve filmech. V pase mně ohnula přes stůl a z šuplíku stolu vyndala gumový rukavice. Věděl jsem přesně co bude následovat. Chtělo se mi řvát zoufalstvím, ale ovládnul jsem se. Levou rukou mi chytla pevně zadek a několika prsty si nekompromisně razila cestu do mýho análu. „Takhle sevřenou prdel jsem už dlouho neviděla, on je tady z tý strany snad ještě panic!“ řekla ta jedna směrem k druhý a u toho bylo slyšet silný pohnutí v hlase, asi ji to snad vzrušovalo, nebo co… „Tak mu ji pořádně roztáhni, ať si chlapec konečně trochu užije, pche. Ha ha ha“ ďábelsky se zubila ta druhá, a vášnivě pozorovala svoji kolegyni.

Dost to bolelo. Pak mi zvedla nohu v koleni a položila mně na břicho na stůl, přistoupila ke mně, stoupla si mezi mý nohy a zajela mi do análního otvoru oběma svýma palcema a důkladně mně tam prohmatala. Mezitím ta druhá policajtka, nebo co byly obě dvě vlastně zač, si nandala kožený rukavice a pak si ke mně stoupla z boku. Měl jsem se prej najednou postavit čelem k nim a ruce dát nad hlavu. Zařvali to na mě, plný nedočkavosti… „Teda, co si jako krucinál o sobe myslíte, Dámy? Budu si na vás velmi vážně ztěžovat, mám spoustu vysoce postavených známých a Ti si to s Vámi adekvátně vyřídí!“ řval jsem vyčerpaně a v totálním zoufalství, chvílema jsem vykoktával jedno slovo na třikrát. Ale bylo mi to hovno platný. A to přímo doslova a do písmene. Ta velitelka řekla tý druhý „Ukaž mu, Sašo, co jsme u Vás, milej váženej pane, našli.“ Ta Saša, nebo jak že se ta hyena vlastně jmenovala, mi přistoupila k obličeji a vytáhla na mě displej digitálního foťáku… ukazovala mi fotku mýho vlastního analního otvoru, ze kterýho ta jedna policistka vytahuje rukou v gumový rukavici malej plastovej sáček. No tak to jsem teda nechápal… „Čistej heroin, Ty jeden Nevinnej Ksichte! Měl jsi v prdeli čistej heroin, víš co to znamená? Tak tohle jsi chtěl propašovat (!) aha (!)… protože tohle jsme našly při prohlídce tělních dutin. Celkem jsi jich tam mel pět, Ty Smrade! To jsou u nás čtyři roky natvrdo. Tobě nikdo neuvěří, my si to navzájem dosvědčíme a doložíme těmahle fotkama. No nečum tak blbě, slyšíš dobře! Tak buď pěkně zticha, a koukej nám pěkně držet – nebo Ti ty Tvý malý koule dočista rozmačkáme“

Málem jsem se posral strachy. Chtělo se mi brečet, jako by se mi zhroutil svět. Musel jsem je poslechnout, měly nade mnou jasnou převahu. Stál jsem tam nahej a s povadlým penisem, totálně pokořenej… a přede mnou se promenádovaly dvě fúrie v černejch koženejch oblečcích. No jen si to představte. To bylo fakt strašný. Jedna z nich mně silně chytla za koule a zmáčkla mi je tak, že jsem se fakt neudržel a vyjekl bolestí, ta druhá chytila můj penis a koženou rukavicí přes něj přejížděla dost necitlivě a mačkala mi ho v dlani. Pak mně posadily na kraj stolu, jedna mi furt držela a svírala koule v rukavici, a druhá mně silou položila na záda na spisy na stole, roztáhla mi nohy a několik prstů mi zase zarazila do análu. Bylo to všechno (!) jen ne příjemný a ani vzrušující (!), byl jsem tu totálně poníženej a odevzdanej do rukou dvou podivnejch zjevů v černejch uniformách. Nemohl jsem dělat nic než jen poslouchat jejich rozkazy… .

Vůbec nevím, jak dlouho to trvalo, ale koule jsem měl celý rudý a penis taky, vše mně bolelo, anál mě přímo hořel, jen jsem tupě čekal, co mně ještě potká. Za několik dlouhejch minut, v kterejch sem si vytrpěl dost, obě chvatně odešly, a já tu ležel dál na stole, nahej a neschopnej pohybu. Za nějakou chvíli jsem se dal dohromady a začal se rychle oblíkat. Nečekal jsem na to až zase přijdou a prchnul jsem ze dveří ven, hlavně pryč odsud! Na chodbě nikdo nebyl a tak jsem šel dál, tam kde jsem tušil, že je odbavovací hala. Za chvíli jsem došel mezi lidi, ale po těch dvou policajtkách nikde ani památky, v davu jsem si ale všiml několika policistek ve světle zelenejch uniformách, rozhodně ne v žádnejch černejch koženejch oblecích… a teď mi vole řekněte, jestli se někdo náhodou neposral…

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *