Po želví trojce

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading...

Když se můj opilec probudil a trochu vzpamatoval po sprše, nenapadlo ho nic chytřejšího než se pokusit o udobřování tím nejjednodušším způsobem, který nám léta fungoval.

Náladu jsem na něj neměla ani náhodou, ale jakési zvrhlé potěšení zkusit si během krátké pauzy třetího chlapa (i když to byl můj vlastní, kterého jsem měla už tisíckrát) mne celkem snadno dostalo do polohy na zádech s nohama pěkně od sebe.

Když se manžílek s usilovným funěním vyprázdnil, neodolala jsem dalšímu pokušení a zeptala se: „Tak co, jsem lepší než karmínová rtěnka. Kolikrát jsi jí to udělal. A které další?“

Zůstal jak opařený, ani slovíčko a celý den jsme měli tichou domácnost. Večer jsme to začali řešit u lahve červeného, pak pokračovali u druhé a s rostoucím množstvím alkoholu rostly emoce, moje agresivita a jeho lítostivost, jak se provinil a jak to vlastně nic nebylo, protože to dělal jen proto, aby neztratil šéfovský a chlapský glanc.

Když už byl docela na dně, neudržela jsem se s poslední ránou.

„Tak ty sis tedy, chudinko, neužil a vlastně ses skoro musel nutit, aby ses neztrapnil, že ti snad nestojí nebo že zachováváš věrnost až za hrob. Ono to vlastně bylo snad z donucení.“

A po krátké odmlce:

„To já, abys věděl, jsem tu měla dva chlapy od těch Želv, co tě sem sťatýho přivezli s tou tvojí károu. A měla jsem je oba a najednou a hned dvakrát. Udělali mi to tak, jak ses ty nikdy nezmoh. Jeden byl lepší než druhej. Byla jsem tolikrát, že si to ani nepamatuju. A nejenom, že mi to udělali mezi nohy, taky jsem jim je vykouřila. A jaký je měli, to bys tedy koukal.“

Bylo ticho. Po pár minutách mě beze slova zvedl z křesla, všechno, co jsem měla na sobě, ze mě stáhnul, ohnul si mě o křeslo, a jak byl oblečený, jen si ho vyndal z kalhot, ho do mě zezadu vrazil. Ani mi nepřišlo na mysl se nějak bránit, ani mi to nevadilo, ani jsem z toho nic neměla. Prostě ho do mě někdo strkal, pak se mi tam vystříkal a nic. Šlo se spát a pak zase tichá domácnost.

Dlouhé dny bylo ticho před bouří. A pak to přišlo. „Chtěl bych tě při tom vidět“. „Při čem?“

„No jak jsi šoustala s těma dvěma!“ „Ty ses zbláznil, to bys přece neustál!“ „Ale jo, jen se neboj, ale to spíš ty už si netroufneš.“

Pro danou chvíli téma vyšumělo, ale v našich hlavách zůstalo. V hlavě mého muže asi důkladněji, protože z večírku asi za měsíc ho přivezli blonďák s černovláskem. Jak to zjistil nebo zařídil jsem netušila, ani co jim napovídal. Podle toho, jak po mě koukali, bylo skoro evidentní, že to nebylo daleko od toho, že si to s nimi chci zase rozdat.

Alespoň jsem se dozvěděla, jak se jmenují. Blonďák byl Honza, černovlásek Petr.

Navíc pravděpodobně dostali zaplaceno za celou noc, protože si klidně sedli na panáka a po pár vizourech už měli zcela jasné narážky. Jedno mi bylo jasné. Buď musím okamžitě nějak a někam utéct, protože zůstat a pak se vzpírat, ať už přijde cokoli, by bylo jako vyrazit mezi vojáky zavřené rok v kasárnách jen v průhledné noční košilce a pak se divit, že mě přejela celá marškumpanie.

Hlava měla sice ještě jasno, ale už mokrá beruška začala přesvědčovací kampaň a uspěla. Asi jsem si také myslela, jak toho svého definitivně srazím na zem.

Hrála se flaška, díky evidentní pánské přípravě na počet odložitelných částí oděvů jsem byla samozřejmě svlečená první já a pak už pánové hráli o to, kdo z nich vypadne první a dostane úkol. První vypadl Honza a úkol jsme dostali společný – ukázat, jak to umíme francouzsky. Zalehli jsme, on dole, já nahoře. Začátek nebyl nic moc, uvolnit se před takovým obecenstvem nebylo jednoduché, ale postupně jsme se rozjeli. Pak jsem ucítila na zadku něčí ruce a za chvilku se už do mne dralo něco podstatnějšího než jazyk. Podle velikosti to jistě nebylo mého muže. Honza se zpode mne vysunul a nabídl mi ho do pusy zepředu. Teď tedy ten můj viděl to, o co tak stál, jak „šoustám s těma dvěma“. Ponořila jsem se do pohybů a do nádherných pocitů ze stále rychleji do mne pronikajícího Petra a soustředila se na to, abych nezapomněla Honzu kouřit. Už jsem měla trochu cvik. Když byl, opřela jsem se o lokty, položila si hlavu na ruce, vyšpulila zadek a držela. Petrova vyvrcholení jsem se tak ale nedočkala.

Po chvilce manžel také sebral odvahu vyndat ho z kalhot a přidat se a zvedl mi hlavu za bradu ke svému postavenému kolíku. Tak jsem mu ho tedy také vykouřila jako Honzovi, stejně už mu skoro vytékal. Stačilo párkrát potáhnout a už bryndal, tedy stříkal, abych mu nekřivdila. Konečně jsem si mohla užít Petra do konce, co do objemu to bylo o něčem jiném.

Věřte mi, že při zahnutí nevěrnému manželovi i se dvěma mužskýma si můžete skvěle užít, souložení před ním není nic moc, ale dá se od toho odpoutat a zážitek je taky fajn. Kouřit mu ho, když máte v sobě jiného, je hnusné, ale pěkné vzrůšo.

Dali jsme další panáky, Petr pak vykládal své sexy historky. Jestli si nevymýšlel, tak jich měl bezpočet a grupáč určitě nedělal poprvé.

Zlatým hřebem této kulturní vložky byla má povídka do Paroháče. Oba její účastníci ji při mém předčítání patřičně komentovali, sem tam to vypadalo jako tři samostatné příběhy, každý jsme to vnímali trochu jinak. S tím mým to tedy pěkně lomcovalo, zejména Petrovy poznámky.

Když pak pánové navrhli, abych si lehla na záda a že mě hezky pomilují pěkně jeden po druhém, abych si ještě nakonec užila pořádnou jízdu, měla jsem pocit, že je to celkem príma nápad. Ostražitost mě opojením sexem a asi i alkoholem zcela opustila.

Můj šel na řadu třetí jako předtím, konečně mi ho taky zasunout mezi nohy. Želváci mě nejdřív jaksi symbolicky oba projeli, pak jakoby rituálně nachystali na poslední soulož tak, že mi drželi každý jednu roztaženou nohu nahoře a druhou rukou mi hnětli prsa. Čekala jsem, jak mi je budou dávat kouřit. Přišlo ale to, co si ten můj hajzl manžel naplánoval a domluvil (a asi i zaplatil).

Najednou mi přitiskli ruce k posteli, nohy koleny přitlačili k tělu, ten můj na mne nalehl a udělal to, co jsem mu nikdy nedovolila. Jemu, ani nikomu jinému. Prostě zamířil o kousek níž a vrazil mi to do zadečku. Vjel mi tam rychle a klouzal celkem dobře, asi si ho namazal, jak mi vždycky nabízel, když jsem odmítala, že to bude bolet. I tak to ale bolelo. Zmítání se mi nijak nepomohlo, ze sevření jsem se nedostala a musela si to vytrpět tak dlouho, dokud to do mě nevystříkl. Vzhledem k tomu, že už byl předtím, trvalo mu to dost dlouho. Nevěřte tomu, že to za něco stojí.

„Tak a teď z tebe je teprve pořádná rajda, ta má každá taky přefiknutou díru do zadku.“

Ponížení bylo strašné a jedinou útěchou mi pak asi bylo to, že mi ho tam nenacpal ještě i Petr. Svému muži jsem pak už nikdy nedala a odstěhovala se. Vendulka

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *