Padlý anděl

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Příběh, o který se chci podělit, se stal v Praze. Ne, nejsem Pražák. Ani tam nestuduji. Kamarádka ale je a pozvala mne jakousi Gotik párty. Neměl jsem tušení do čeho jdu, ale nechtěla vyrazit sama, tak jsem kývl. Navíc, neznělo to dle strohého popisu jako sexuální záležitost a tak jsem neměl problém s tím doma akci nahlásit své ženě, nechat si „podepsat“ opušťák a vyrazit směr město sta věží.

Kamarádka na mne počkala na Zličíně a protáhla mne na Žižkov do jakéhosi XT3 klubu. To ale asi moc podstatné není. Prošli jsme hospodou ke strmým schodům a po nich se pohroužili do jakési lehce nerozjeté párty. Hrála tam (prý, dle kamarádky) gotic-rock muzika co pouštěl neznámý DJ a na „parketu“ trsalo asi deset zoufalců. Nevím jak to popsat. Pánové často v sukních a dámy v jakémsi divně archaickém a zároveň moderním pojetí ve stylu lehkých děv z E55 a aristokratek z doby dávné, ba pradávné. Ne, to se musí vidět Přestal jsem mít chuť optat se kamarádky proč je tak divně oblečená, teď už to smysl dávalo. Místo toho jsem začal hledat nějaké místo k sezení a hlavně bar, abych se mohl zničit dřív alkoholem, než mne zničí ta podivná atmosféra kolem. Jak se záhy ukázalo, skloubit obojí nešlo. Byl tam bar, ale u něj žádná stolička a byly tam jakési lavice se stolky, ale bez obsluhy. Sdělil jsem kamarádce, že jdu pro pití a pak si sednu na první volné místo (nebyla o ně nouze) a budu se kochat. Byla soudná, optala se, zde jsem OK a když jsem ji ujistil, že si o mne nemá dělat starosti a užít si akci, jen se usmála. Prý mám počkat. Jsme tam brzo a akce se 100% rozjede. Inu, ona byla domácí a já neměl důvod jí nevěřit. Seděl jsem na nepříliš pohodlné, byť polstrované lavici a v ruce jsem svíral zpola vypitou sklenku temně rudého vína. Kamarádka se na parketu, který se přeci jen začal zaplňovat, stejně jako celý nevelký prostor klubu, kroutila kolem mladé hezké holky v černých šatech a korzetu. Došlo mi, že je tu na lovu a pro případ, že neuspěje, jsem za záchranu já. Ale nevadilo mi to, znám ji dobře a dlouho a vlastně to takhle nebylo prvně. Pokud bude scénář stejný, seznámím se za chvilku s jejím úlovkem, pokecáme a holky pak spolu možná i prchnou a já se později, až docílím své alkoholické hladinky, přesunu taxíkem ke kamarádce domů. Klíčky mám a ona dorazí později. Co už, lepší než doma poslouchat vřískot dětí. Chvilku jsem se díval střídavě na kamarádku a její lov a pak na stále rychleji se množící skupinu … asi gotik lidí, či jak se to píše … co zaplnili celý prostor kolem a obsadili nejen celý parket a všechny lavice či zem, ale i schody vedoucí na „čerstvý vzduch“ (což i ta hospoda nad námi musel být ve srovnání s touhle krabičkou sardinek). Kolem mne se střídali zvláštní lidé. Někdo se i pokoušel začít rozhovor, ale asi jsem byl moc negativní, tak to nikam nevedlo. Ale popsat to musím. Od celkem spoře oděných dívek a žen, které se vyžívali v korzetech, podvazcích a botách na jehlách, tu byly i zcela zahalené osoby ženského (tedy ne vždy) pohlaví, v šatech jak vystřižených z filmu o mušketýrech, či tak nějak. Historik vážně nejsem Podobně na tom bylo i mužské osazenstvo. Někdo se stylizoval do prostého venkovana, jiný do šlechtice či hrdiny co láme srdce žen a tupí ostří svých soků. První sklenku už jsem dávno dopil a druhou právě platil. Vybojovat místo u baru, sehnat pití a užít si smutek ze ztráty místa k sezení (čísi zadek tam lupl hned co ten můj opustil prosezený důlek), mne skoro odradilo od dalšího setrvání. Navíc, kamarádka už stihla někam prchnout. Sice asi ne úplně pryč, ale počítal jsem, že už se někde okusuje se svou novou hračkou. Chtěl jsem odejít a pohledem zabloudil ke schodům a začal zvažovat, kolik energie mne bude stát prodrat se přes všechny ti lidi ven. Zrakem jsem přejel ten lidský mumraj a nahoře stála ona. Bude to znít jako klišé, ale hudba ztichla, lidé se přestali překřikovat a dav najednou prořídl a schody před tou neznámou se očistili od sedících mravenečků. Vstupovala královna … Ne, vážně. Hudba hrála dál, tanečníci tančili a lidé se dál překřikovali. To jen já na chvilku přestal vnímat svět. Ne, nebylo to z pohledu na její sličnou tvář, či dokonalé tělo. Z tváře jsem vlastně ani moc neviděl a tělo bylo oblečené do svršků umně ponechávajících rozumný prostor pro fantazii. Byla jen jiná než všichni ostatní. Na sobě vlastně civilní oblečení, jakési volné černé kalhoty s červenými vzory, které mi při tom zběžném pohledu evokovaly čínské znaky (špatný odhad, ale co už) a nad holím, pevným bříškem pak černé tričko s krátkým rukávem a šikmým „řezem“ v látce přes prsa. Šikmo z levého vzhůru k pravému rameni. Nic příliš erotického, jen příjemně provokujícího. Ale sem, sem nepatřila. Stejně jako já. Jediné, co bylo stejné jako v tom mém prvotním opojení, to byl ten vznikající průchod na schodech. Ale důvod byl méně romantický, než v té mé představě. Před tou neznámou šel vyhazovač s vylepanou hlavou a tělem statného lidoopa. Ne, křivdím mu. Byl to celkem hezký a dost namakaný kluk a mně jen zarmoutilo, že k ní patří. Tedy, připadalo mi to tak. Sešla dolů, chvilku konverzovala s tím testosteronem nacucaným chlápkem a jak jsem tak pozoroval její tvář, docházelo mi, že se od něj vlastně spíš odtahuje, než cokoli jiného. Výraz v její tváři mluvil za vše a ten moula by si toho také všiml, kdyby nebrnkal tolik svaly a neměl pocit, že ten jeho biceps je dokonalé afrodisiakum. Nebylo a jemu to asi nikdy nedojde. On odešel a ona se začala rozhlížet kolem sebe. Byla tu sama, musela být a já nevěděl, co tu dělá. Našeho pohledy se setkali, jen krátce, s jakýmsi pochopením stejného provinění proti zdejšímu řádu a než jsem stačil vymyslet jak ji pozvat na skelničku a nebýt jen jeden z mnoha, co tak asi činí, ulovil si ji někdo jiný. Nenapadlo by mne, že se tu najednou vyrojí dva obři a oba se zacílí na stejnou dámu. Jen co prchl vyhazovač s lehce náckoidním výrazem, na scénu vstoupil dva metry vysoký … no, těžko to popsat. Svalů dost, byť ne tak pevných a na hlavě … půlka plešoun a druhá půlka dredař. Jak to dokázal nevím, ale stalo se. K tomu velmi oduševnělý výraz ve tváři, něco jako slintající mastif. Po zkušenosti s podstatně zajímavějším vyhazovačem jsem tomuhle výtvoru přírody moc šancí nedával a vlastně jsem si ten její osud levné laně začal tak trochu užívat. Popíjel jsem víno a jako náhodou se přesouval kolem nich. Z pár letmo zachycených slov a vět mi došlo, že polodredař je totálně mimo a jen pomalu chápe, že skončil, respektive ani nezačal. Když se ona neznámá podívala mým směrem a zdálo se mi, že mne pohledem žádá o pomoc, jen jsem sjel pohledem toho obra a pak sebe. Mám zhruba 180 cm a tak malý nejsem, ale tady to nebylo ani tak o vertikále, jako mnoha horizontálách v ramenou, pažích, stehnech. Sám jsem spíš šlachovitý (díky byť už jen rekreačnímu sportování prostě netrpím nadváhou) a i když mi žena tvrdí, že je na mne hezký pohled, nemám zcela ten pocit. Každopádně tady to bylo asi tak 150kg proti 70kg a tedy mohl jsem tak maximálně vzít prak a skolit Goliáše kamenem. Ale prak a ani kámen tu nebyl. Leč jsem gentleman a kráska v nesnázích si žádá pomoc. Začal jsem se prodírat k nim ve snaze to „ukecat“ a než jsem se prostrkal davem těl, odvolal obra někdo v davu (zřejmě kamarád, nebo kolega z programu genetických armádních pokusů) a slečna si urychleně hledala průchod pryč ze sálu. Díval jsem se jak se pracně probojovává schody vzhůru ke svobodě a najednou mi bylo strašně líto, že už ji neuvidím. Bohužel pro mne jsem byl od schodů podstatně dál a přes hluk kolem bylo marné na ni křičet, ať neodchází. Tak jsem tam jen jako trouba stál a s každým schodem co zdolala byl skleslý víc a víc. Než zmizela v chodbě vedoucí do hospody na klubem, otočila se a vyhledala mne pohledem. Úsměv co následoval byl jak maják v té bouři kolem a já ho rád opětoval. Byla pryč a já si v duchu nadával do hlupáků. Nedopitou skleničku jsem odložil na prvním stole a začal se pomalu propracovávat pryč z klubu. Dohnal jsem ji v šatně. Asi jí nebylo souzeno jen tak vyklidit pole a uvízla v další konverzaci. Postarší nezajímavý šatnář ji nepokrytě balil a ona mu s úsměvem, byť strojeným, dávala košem. Jak jsem tam tak stál, pár kroků od nich, uvědomil jsem si, jak je ta holka drobná a křehká. Věk jsem neodhadl. Cokoli od 18let (nutno pro vstup) po cca. 30. Pak mi došlo, že musí mít naprostou milou povahu, když je na ty individua co dnes zažívá stále mírná, příjemná a i při odmítání je neničí snůškou krutých pravd. Zas jsem se zasnil a než jsem procitl, byla pryč. Vyběhl jsem ven na ulici a tam stála ona … Dívala se na mne a já do plic s úlevou vtahoval vlahý čistý vzduch noční Prahy. Po té zatuchlině tam dole by i smetiště bylo rájem, což teprve jen lehký smog kolem nás. Počkala až ji oslovím a já se snažil nebýt za stejného hlupáka jako ti tři dole. Došel jsem k ní, podíval se jí do zvídavých očí a pronesl něco ve smyslu: „Chápu že dáma prchá, ale mrzí mne ji nechat jen tak odejít a sám zemřít žalem v tom vězení dole“. Vzala to a chodník u silnice se ukázal jako dobré místo na příjemnou konverzaci. Co jsme napovídali dál není podstatné. Asi jsme to možná ani jeden z nás nevnímali než jako šum na pozadí, umožňující zkrátit vzdálenost mezi námi na minimum a dojít k prvnímu nesmělému, ale překvapivě vstřícnému polibku. Nebudu tvrdit, že bych neuměl ženu umluvit na flirt, ale není mi to vlastní. To co se stalo tam bylo i pro mne nové, ta rychlost s jakou přišli první doteky prstů a něžné hlazení těl … Nečekal jsem to a zdálo se mi, že ani ona ne. Byla nádherně pevná na dotek. Štíhlá, drobná prsa skrytá pod tenkou látkou, odhalený pas. Hladil jsem ji po holých zádech, rukou zajížděl pod tričko až k něžné šíji a pak se zas vracel zpět k bokům a přes ně na bříško s jemnými bochánky svalů pod tenkou, hladkou kůží. A ona opětovala mé doteky. Její dlaně a prsty zkoumaly má ramena, hrudník, paže. Neodtáhla se, naopak. S tím, co konečky prstů shledala, byla spokojená a naše vzájemné souznění se dralo ven skrze stále vášnivější polibky. Nevím čím to bylo. Jestli prostá chemie, nebo jen potřeba dvou lidí co přežili „peklo“ se spojit a zahnat vzpomínky na předešlé utrpení. Ne, přeháním to. Prostě jsem si jen „sedli“ a kdo ví, jaké to je se zamilovat na první pohled, ten pochopí, že s tím prostě nic nejde dělat, než se tomu poddat a žít jen pro ten okamžik. Že mám doma ženu a děti bylo najednou životem někoho cizího, koho neznám a jak je na tom ona, to pro mne také nehrálo žádnou roli. Ani ona necítila potřebu pátrat po mé minulosti i přítomnosti. Ani jedna otázka z předešlé konverzace našla tím směrem, snad aby to kouzlo kolem nás nezničila tvrdá realita čekající na vhodný okamžik ničení. Ale nic netrvá věčně a jen s líbáním a mazlením na chodníku u silnice vydržet nejde. Pomalu ale jistě jsem se od sebe museli odtrhnout a začít řešit, co dál. Já „měl“ někde v klubu kamarádku a i když jsem necítil povinnost ji o svém odchodu informovat, přišlo mi, že tím nic nezkazím. Sice se návrat do klubu mohl zdát jako hloupý nápad, ale já to tam neznal a začít ji přesvědčovat na odlov taxíku a přesun někam jinam, to mi přišlo příliš divné a nějak zprofanovaně hloupé. Požádal jsem ji, zda by se mohla spolu se mnou vrátit, že jen kamarádku, se kterou jsem přišel, vyrozumím o mém odchodu a pak vymyslím co dál. Jednak jsem se tím stavěl do role slušného pána a hlavně jsem hrál o čas na rozmyšlenou, co dál.

Návrat nebyl problém. Šatnář i vyhazovač si nás pamatovali a byť mou přítomnost po jejím boku nesli nelibě, pustili nás zpět. Návrat do klubu nakonec nebyl tak protivný, jak jsme oba čekali. Najednou jsme tu nebyli sami, ale v páru a hudba ani mumraj kolem na nás tak nedotírali. Navíc se i bylo na co koukat. Bez optiky prvotního opovržení ten kvas začal dávat jakýsi divný smysl a atmosféra byla hned příjemnější a lákavější. Svíjející se spoře oděná těla na parketu. Hudba plná temných a při tom vzrušujících tónů, pot rozpálených těl, vůně kouře a alkoholu. Vzal jsem ji za ruku a mlčky odvedl na parket. Prostor na tančení moc velký nebyl, ale své místo jsme si našli a přidali se k tomu reji kolem nás. Opět se naše těla zaklesla v tichém spojení propletených paží a já na své hrudi cítil hroty jejích bradavek, co mi s každým nádechem a každým pohybem v rytmu hudby, vypalovaly na prsou příslib vzrušující budoucnosti. Ten tanec, dunění a erotika všude kolem nás nešlo ignorovat. Tančili jsme a líbali se při tom jako puberťáci, co polibky sdělují příslib nehynoucí lásky a nocí plných vášní až do skonání věků. Tak, jak naše těla okupovala parket, tak naše jazyky opanovaly taneční sál naši úst. Byla sladká, mrštná a krotká i divoká zároveň. Já opětoval vše co dávala a přidával vše co jsem dokázal. Unavení jsme dotančili k snad jediným dvěma volným místům a já věděl, že je čas zpomalit a nabrat druhý dech. Usadil jsem ji, ujistil se, že červeným silným vínem nic nepokazím a odešel jsem k baru. Nikam neutekla. Jednu sklenku jsem ji vložil do štíhlých prstů a přisedl si k ní. Kolem nás bylo stále hrozně těsno a i to místo na lavičce bylo spíš pro jednu běžnou osobu. Ale ona byla štíhlounká a já už se tam k ní prostě nějak vešel. Musel jsem, chtěl jsem … Pozvedl jsem víno a pohledem a jemným úklonem hlavy jsem poděkoval za její přítomnost. Opětovala mé gesto, sklo cinklo a tekutina v něm se jemně rozvlnila. Kdosi za ní nešikovným pohybem způsobil, že místo romantického přípitku na shledání skončilo nemálo vína na jejích rtech, tváři, krku a nezadržitelně stékalo mezi její ňadra. Ta karmínově rudá barva v šeru klubu ve spojení s její zdánlivou nevinností byla jak červený hadr na býka. Tomu pokušení nešlo odolat a já se přisál na její rty, špičkou jazyka setřel „krev“ z bledé kůže na krku a při tom jsem si vychutnal zvláštně vábivé pulsování tepny skryté jen nepatrný kousek od mých zubů. Neumím ani popsat, jak moc jsem chtěl stisknou zuby kolem té řeky života a začít z ní pít teple jejího tělo. Místo toho jsem sobě i jí jen dopřál lehký stisk v místě kde zrychlený tep prozrazoval její vzrušení a cítil jsem, jak se vedle mne vzpíná a rozvíjí. Než jsem mohl zanechat pustošivý otisk svých zvrhlých myšlenek, vjela mi prsty do vlasů a nasměrovala mou touhu níž, na okraj výstřihu toho trička co nepříliš dobře chránilo její čest a půvaby. Její přání mi bylo rozkazem a aniž bych ji nahou vystavil pohledům lidí všude kolem nás, vysál a slízal jsem z jejích prsou vše co tak marnotratně vypustila ze svých úst a vylila ze sklenky. Stále mne držela obličejem přitisknutého na svou hruď a při tom se pomalu přesouvala na můj klín. Nikdo kolem nás ani slůvkem neprotestoval, když se svým klínem přitiskla na můj, ani když se její dlouhé štíhlé nohy oprostili od zbytečně zatajujícího „sevření“ kalhot. Dlouhé rozparky, kterých jsem si před tím nevšiml, končili až těsně pod jejím pasem a když mi dovolila odtrhnout tvář od jejích prsů a pohlédnout na křivku jejích stehen a lýtek, myslel jsem, že to celé je jen sen, ze kterého se určitě každou chvíli probudím. Mé ruce bloudili po stehnech nymfy sedící mi na klíně a bez okolků víc a víc odhalovali krásu jejího těla. Vědomě jsem v tu chvíli chtěl jen zastavit čas. Netoužil jsem po sexu. Stačili mi ty doteky, to laskání a polibky doprovázející naše zatím nedokončené spojení. Užíval jsem si jemné šimrání od drobných chloupků trčících, možná chladem či rozkoší, tu a tam z její jemné a poddajné kůže. Šílel jsem z dokonalých křivek jejího zadečku. Sám sebe jsem trýznil polibky i laskáním jejích drobných, ale pevných a vzrušených prsů. Své vlastní vzrušení jsem ale nedokázal ovládat příliš dlouho a i přes pevnou látku mého oblečení jsem vyslal jasný signál směrem k jejímu klínu. Bude to znít zvláštně, ale právě tohle mi přišlo jako znesvěcení celé situace. Jako by to mé, takto demonstrované vzrušení, mohlo celou tu krásu co jsem prožíval zničit. Musela si uvědomit mé zaváhání a převzala iniciativu. Nečekal jsem to a nezmohl se na odpor. Správně bych měl napsat, nechtěl jsem se jakkoli stavět na odpor. Její ruce přestali bloudit po mém těle a nekompromisně zamířily mezi naše těla, dolů, tam kde žár byl největší. Cítil jsem, jak rozepíná přezku mého opasku, jak bojuje se zipem mých kalhot a vítězí. Já se pokoušel o totéž a neobratně jsem se snažil ještě víc odhrnout látku z jejího klína, ale ne tak abych ji úplně obnažil. Pak jsem prsty zachytil tenkou šňůrku kalhotek a pokusil se ji odtáhnout bokem, dál od toho co mělo přijít. Pomohla mi najít prostor pro mé ne příliš šikovné ruce a tím že se nade mnou přizvedla, uvolnila místo i sama pro sebe a snahu kterou vyvíjela v mém rozkroku. Skrytě, ne příliš dobře, pod látkou jejích kalhot, uvolnila mé mužství z klece v níž bylo lapené a vědomá si toho co činím v jejím klíně prsty se začala nasouvat stále blíž k mému rozkroku, dokud se špička mého penisu nesetkala s vlhkým teplem jejího klína. Zastavila se, jako by čekala na můj souhlas a já jí ho dal přizvednutím bokům proti ní a prvním průnikem do pevného sevření její svatyně. Dosedla, pojmula mne celého a zavinula do mokrého tepla uvnitř svého dosud zdánlivě nevinného těla. Poslední zdání romantiky a něžností vybuchlo v okamžiku našeho spojení a ona se začala jako šelma projíždět pomalými pohyby na mém trčícím kopí. Nechvátala, užívala si to a přítomnost davu kolem nás si nepřipouštěla. Prohnutá v zádech, hlavu zakloněnou, vzdychající a posedlá touhou po ukojení. Takovou jsem ji cítil na svém těle. Nedokázal jsem se nepodívat kolem sebe a uviděl jsem víc takových párů kolem nás. A mnozí se své úsilí nesnažili zdaleka tak skrývat jako mi dva. Tohle zjištění ze mne smylo poslední zábrany a já se zcela poddal našemu milování. S prsty zarytými do jejích boků, ona přitisknutá k mé tváři prsy a prohnutá jako luk těsně před vypuštěním šípu co zabije, nebo zapálí. Poslední prudký pohyb a já ji znesvětil tak jak si žádala a ona mi mé služby oplatila otřesy svého těla a tlumenými výkřiky uspokojení. Zhroutili jsme se na sedačce a nevnímali svět. Tedy alespoň já určitě. Nějaký čas jsme jen seděli v objetí a čekali, až se naše srdce uklidní a dech nebude tak přerývavý a hlasitý. A … tady skončím. Já se vrátil do bytu kamarádky, aniž bych jí hledal v klubu (byla už doma a sama) a od té neznámé jsem nejen nezískal číslo, ale ani celé jméno. Prostě to skončilo tehdy a tam a já, abych si to celé připomněl a znovu prožil, jsem to napsal sem na web. Pochybuju, že se mi něco podobného ještě někdy přihodí a tohle je tedy jakýmsi mementem za mou kariérou nevěrného manžela. Nic víc, nic míň

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *