Oči ďábla

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

V mých představách existují oblasti, kterým vládnou muži. Na celé zemi není žena, která by se před nimi skryla. Jejich chápání světa je jednoduché. Mít a zároveň vlastnit ženu, která by byla poslušná manželka, milenka, a přítelkyně. Existuje jen málo míst, kde by se žena mohla cítit v bezpečí. Pár měst, kde si pokojně žijí a nemusí se bát.

Luna Divelová byla v jednom takovém městě šťastná, i když byl převážně plný žen a mála mužů, kteří se podrobili. Měla skvělou práci, krásný dům a svou touhu uspokojovala šikovnými prstíky s hromadou erotických pomůcek, tak na co chlapa? Její den pomalu převládal stereotypem, aniž by věděla, že se už stala kořistí, na kterou Diablo Lendr jen čeká.

Jednoho deštivého dne si potřebovala zajít do obchodu. Vyrazila na samý konec města, i když každá z žen věděla, že právě tam je to nebezpečné, protože se nacházel na hranici. Možná si řekla, že potřebuje vnést do svého života trochu vzrušení. Neočekávala žádné nebezpečí, ale právě na to Diablo čekal. Nemohl se nabažit jejich dlouhých kaštanových vlasů, zelených očí, které poznával z fotek, postavy bohyně Afrodity, ňader, které zvaly do ruky a těch boků, mezi kterými se skrývala jistě ta nejšťavnatější mušlička, jakou si jen dokázal představit.

„Děkujeme za nákup, slečno Divelová a přejem hezký den.“
„Díky, ale můžu se vás na něco zeptat? Viděli jste tu už někdy tamhletoho chlapa, který stojí u dveří?“
„Ne, ještě ne, že by nový zákazník?“
Luna o tom dost pochybovala. Ještě ho nikdy v tomhle městě neviděla, ale třeba je jeden z těch mužů, který se podrobil. Musela uznat, že její erotické představy běžely na plné obrátky. Měl tak nebezpečný vzhled s pohledem lovce.

Mlčky prošla kolem něho jen s nepatrným úsměvem. Pomalu se blížila ke svému autu. Náhle ucítila na své paži ruku. Když se ohlédla, stál tam za ní on s pohledem predátora.
„Promiňte, chcete něco?“
„Něco bych skutečně chtěl,“ odvětil a ďábelsky se na ní usmál. Jeho gesto jí vylekalo, otevřela pusu k výkřiku. Využil její paniky a prudce se přisál ústy na její. Jeho jazyk se střetnul s jejím a ochutnával tu lahodnou chuť. Těšil se, až brzy okusí i její štěrbinku, která určitě vlhne očekáváním.

Luna nikdy nic takového nezažila. Jen cítila, jak svým jazykem šikovně kmitá ve jejich ústech. Potom jí zacpal ústa dlaní a přitiskl se k ní celým svým tělem. Přiblížil se těsně až k jejímu uchu.
„Konečně jsem tě dostal. Celé dny jsem čekal, až budeš moje, andílku. Vidíš to auto za mnou? Tam teď hezky jako poslušná holka nastoupíš a budeš zticha, nebo tě znásilním přímo tady na hranici.“
Cítila, jak jí položil nůž na krk. Slzy jí pálily v očích, ale pomalu s ním šla do auta.

Hodil jí na zadní sedadlo a po chvíli, když odjeli kus od města, zastavil nedaleko od jezera. Déšť pomalu stékal po oknu a v autě vládlo ticho.
„To bylo riskantní potulovat se kolem hranice, ale pro mě to nejlepší.“ Dál už nepotřebovala nic slyšet. Rychle otevřela dveře a v dešti utíkala směrem ke skalám, které byly těsně u jezera. Schovala se za jednu z menších skal a sotva dýchala.
„Luno! Luno! Teď, když už tě mám mi tak lehce neutečeš! Jsem tebou posedlý, od první chvíle, co jsem tě uviděl. Až tě chytnu, pomiluju tě tak, jak jsi to ještě nikdy nezažila.“

Luna sotva dýchala, ale obávala se, že ten muž uslyší ustrašný tlukot jejího srdce. Pomalu vystrčila hlavu, aby se ohlédla, jestli ho někde neuvidí. Náhle měla nepříjemný pocit. Strnule stála na místě, když se ozval šepot.
„Mám tě, anděli.“ Luna vykřikla a snažila se utéct, strčil do ní však, tak prudce, až spadla na samotný kraj od vody. Přiskočil k ní a obrátil jí na záda, obkročmo se na ní posadil a začal z ní trhat oblečení, které letělo vzápetí do jezera.

„Nedělej to, prosím! V oblasti mužů musíte mít plno žen ochotných udělat pro tebe každé svinstvo! Ne!“ Diablo dál pokračoval a poté začal sundávat oblečení ze sebe.
„Každá žena je jedinečná. Měla by sis vážit, že já si zvolil zrovna tebe!“ Poté se svým nahým tělem přitiskl k jejímu.
„A já tě chci, andílku. Čím víc se vzpíráš, čím víc na mě křičíš a pláčeš, tím víc tě chci, tím víc po tobě toužím. Budeš moje!“ Jednou rukou chytil její vzpírající se zápěstí a druhou se pomalu sunul k její jeskyňce. Svá ústa zaměstnával masírováním jejich prsou, na nichž se tyčily bradavky, které mu připomínaly zralé třešně. Prsty si rozevřel její mušličku a kmitavými pohyby rozehřál její klitoris. V té chvíli slyšel, jak zavzlykala slastí. Zvedl hlavu od jejich prsou a hleděl na její tvář, na které se leskly kapky vody smíchané se slzami. Bránila se statečně, ale pocity své extáze nemohla v obličeji skrýt.

„To je ono, andílku, uvolni se.“
„Ne, ne, prosím….,“
„A o co prosíš?“ Dál pokračoval se svými kmitavými pohyby, poté střídavě vjížděl svým prstem do její vlhké štěrbinky. Poznal, že je připravená. Posunul se nad její vzrušené tělo a svým kůlem pomalu vnikal do její připravené a horké kundičky. Luna krátce, bolestivě vykřikla a na chvíli ztrnula. Diablo si její tělo přitiskl co nejblíže k sobě.
„To je v pořádku andílku, muselo to bolet, aby jsi potom mohla zažít skutečnou extázi.“ Začal pomalu, ale jistě přirážet a probouzet k vášni její tělo. Byl stále rychlejší a prudčí. Luna se jen pod ním pohybovala. Cítila jak je jeho velkým klackem naplněná, jak v její jeskyňce tepá a stále víc se přibližuje k něčemu, co ještě v životě nezažila. Najedou prudce zahřmělo a ze zamračené oblohy vyšvyhnul blesk. V té chvíli zažila Luna otřes nepřekonatelného orgasmu. Krátce poté cítila, jak do ní ten neznámý chlap stříká své semeno a sám nalezl své uvolnění.

Chvíli jen leželi a uklidňovali svůj dech. Luna se cítila velmi vyčerpaná, jako by to nebyla ona. Její tělo už jí nepatřilo. Diablo si opřel hlavu a sledoval svůj osud pod sebou.
„Tak můj andílku, a teď…,“ nedořekl svou větu, protože náhle stal, vzal jí do náruče a spolu s ní skočil do jezera. Luna těsně před tím zakřičela, potopila se a rychle se snažila dostat ke břehu. Slyšela za sebou jen smích toho muže, který jí připomínal ďábla.

Vyšplhala se na břeh a snažila se utéct nahá daleko od něho. Jaké překvapení, když se ocitla ve vzduchu v náručí a ochraně jeho nahé, teplé hrudi.
„Svůj úkol jsi už splnil, zprznil si mě, teď mě pusť!“ S kamenným výrazem ve tváři zkoumal její jemné rysy. Pomalu kráčel s ní v náručí k autu. Cítil, jak se třese zimou. Položil jí na zadní sedadlo a hodil na ní deku, kterou vytáhl z kufru. Sám se oblékl do uloženého, náhradního oblečení a posadil se za volant.
„Teď pojedeme a nepokoušej se utéct, dveře jsou zamčené, navíc máš na sobě jen deku.“
„Proč? Co ode mě dál chce? Nech mě jít, prosím.“
„Tys to ještě nepochopila viď? Ty jsi jen moje. Já si tě vybral a nikdy se tě nevzdám, ať utečeš kamkoliv, já si tě vždy najdu. Jsi můj osud, stejně, jako jsem já tvým.“
„Jsi blázen!“
Po chvilce mlčení a jízdě se přece jen osmělila.
„Jak se vlastně jmenuješ?“
„Jsem Diablo Lendr.“
„Diablo? Takže jsem nebyla daleko od pravdy, ty jsi ďábel!“ Slyšela jen jeho pobavený smích a vnímala tmu, která se pomalu táhla za oknem. Zavřela oči a ospale už jen vnímala jeho šepot.
„Vítej v oblasti mužů, andílku.“

…, konec první části.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...