Noční

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Domluvili jsme se na desátou večer. Slíbila, že mi pošle SMS, až bude vyjíždět. Že jí to bude sem, na hotel, trvat asi tak půl hodiny. Bylo devět a má nervozita stoupala. Přál jsem si, aby přijela, dokonce jsem si to přál moc, ale samozřejmě jsem věděl, že potkat se není zrovna nejlepší nápad. Jak mi s přibývajícím časem stoupala hladina adrenalinu, byl mi hotelový pokoj čím dál tím těsnější. Nakonec jsem už nemohl na pokoji vydržet ani o sekundu déle a musel jít ven. Zastavil jsem se v hotelové lobby. Se sklenkou bílého se stalo ideálním místem na čekání. Víno neměli vůbec špatné. Zato čas. Už bylo půl desáté a SMS nepřicházela. Párkrát jsem se nadechl a zhluboka vydechl, abych nalezl ztracenou rovnováhu. Jsem už starej pardál, tak o co vlastně jde? Že nepřijede? Já na jejím místě a se znalostí sebe sama bych dnes nejspíš nepřišel také.

Ale popořádku. Na rande, na které jsem se tak těšil, měla přijet má dávná láska, se kterou jsme se poznali před dávnými dvanácti lety. Ona byla tenkrát divokej rošťák, víc rozpustilej kluk než mladá, rozvážná dáma. Nejraději by místo chození pobíhala a poskakovala a náležitý způsob přemístění by bylo vylézt na strom a přeskakovat z koruny na korunu. Snad nejlépe ji vystihuje příhoda z jejího dětství, kdy jí přemlouvali rodiče spolu s učitelkou zpěvu, ke které chodila na soukromé hodiny, ať jde na konzervatoř, obor operní zpěv, že takový talent se rodí jednou za mnoho let. Nevěděla, jak jim vysvětlit, že nechce být tlustá, protože nezná žádnou štíhlou operní pěvkyni, a že chce radši pomáhat lidem. Proplakala mnoho nocí, než jí rodiče vyslyšeli a přihlásili na zdrávku.

Potkali jsme se tenkrát v jednom baru v Jižních Čechách, kde byla s kolegyněmi na oslavě narozenin šéfa místní chirurgie. Byla instrumentářka, a o práci vždy mluvila s velkým zápalem. Ale dost planého popisování, myslím, že mnohem zajímavější bude vylíčit naše seznámení tak, jak si na něj dodnes pamatuji.

Protože hotel, kde jsem byl tehdy ubytovaný, neměl vinárnu a ani žádné další vhodné místo pro chronické nespavce, jako jsem já, vydal jsem se do okolí hledat podnik, kde se dá pít i po desáté hodině večerní. Narazil jsem na jeden, byl tak z poloviny plný a velmi výrazně v něm převládalo ženské osazenstvo. Začal jsem očima hledat, kam si nejlépe sednout. Mou pozornost zaujala nádherná dívka, která seděla u barového pultu úplně sama. Pila mojito (jak jsem později při placení zjistil, bylo virgin). Věk se u těchto typů určuje velmi těžko, odhadoval jsem ho na cokoli mezi 22 až 33 lety. Měla postavu modelky a její lícní kosti a oči působily tak fotogenicky, že by rozhodně mohla patřit mezi tváře nějaké významné světové značky. Navíc jsem na ní viděl, že je velice smutná, a to jsem nemohl nechat jen tak. Neoslovuji děvčata na baru, nechci se seznamovat, protože život je už tak dost komplikovaný a proč to vše ještě zhoršovat. Ale dívka v podobě anděla, s očima plaché laně, předvádějící femur o takové délce, která je ve všech anatomických atlasech popisována jako mužům životu nebezpečná, mě prostě nemohla nechat v klidu. Sedl jsem si ob stoličku vedle ní a ani se na ní nepodíval. Schválně. Objednal jsem si Jacka Danielse a začal spřádat plány, jak ze sebe neudělat loudila a naprostého idiota. Nevím, co jsem čekal, že se stane, ale oslovil jsem jí totálně banálním způsobem a tak trošku si věřil, že mě hned neodvrhne.

„Všichni z vaší společnosti se baví a vy tu sedíte sama a smutná. To není správné. Je společensky snesitelné, aby se tu s vámi bavil muž, který nemůže vidět dívku, jako jste vy, tak samotnou a smutnou?“

Zvedla své krásné oči, a já věděl, že to schytám naplno a že si to zasloužím.

„My se známe?“, zeptala se trošku překvapeně. Možná se bojí odmítnout kolegu z práce, napadlo mě. Hlava se mi rozjela na plné obrátky a ležérně jsem jí odpověděl:

„Samozřejmě že ano. A chápu, že si mě nepamatujete,“ čímž jsem si snažil připravit odpověď typu že se známe, protože jste si mě – jak jsem vstoupil sem do baru – zatraceně dlouho prohlížela. No a to jsem chtěl vydávat za naše seznámení.

„Na baru spolu sedět nemůžeme. Když půjdeš na diskotéku ke Koruně a počkáš na mě, přijdu.“

Překvapila mě, jak samozřejmě a rychle přešla na tykání. Chtělo se mi vypísknout radostí, ale sebral jsem v sobě zbyteček sil a vážně odpověděl, jakoby vlastně stejně ani jiná možnost nebyla: „Půjdu a počkám. Za jak dlouho přijdeš?“

„Popřeju ještě jednou primářovi, rozloučím se s kolegyněmi a určitě přijdu.“

Nepatrně jsem sklopil hlavu na znamení, že rozumím, a odpověděl jsem: „Nic nápadného, nemluvme tu už spolu, půjdu tam hned, jen za nás oba zaplatím,“ odvětil jsem. Pokynul jsem barmanovi a nechal mu tučné spropitné, aby viděla, že nejsem škrt.

Úkol najít diskotéku Koruna byl snazší, než se zpočátku zdálo. Na náměstí byl plakát, podle kterého jsem se zorientoval. Diskotéka začínala až v 11 a končila ve 4 ráno. Také nabízela půlnoční překvapení, ale já už byl překvapen tolik, že být ještě víc překvapen jsem si ani nepřál. Přišel jsem v půl deváté, takže bylo vevnitř téměř prázdno a klid. Vyhlédl jsem si tmavý kout, kde byl stůl pro čtyři a odkud bylo dobře vidět ke dveřím. Přemýšlel jsem, co si objednám. Nepila očividně alkohol, kouřila, to já ostatně kouřil v té době příležitostně také. Lahev vína na stole asi nebude nejlepší nápad, a já si odpustím panáky. Z úvah mě vyrušila celkem sympatická servírka a zeptala se mě, co si dám. „Víte, na někoho tu čekám, a nechci se opít a ani ukafovat k smrti. Co byste mi doporučila?“

Usmála se na mě a řekla: „Můžu vám něco namíchat? Když jsem unavená, piju to.“

„To je od vás bezvadná nabídka, půjdu s vámi rovnou na bar, ať mi to sem nemusíte nosit. Navíc se rád nechám poučit, co dobrého si mohu udělat či objednat.“

Ani jsem nečekal na odpověď, a rovnou jsem vstal a šel za ní. Na servírku a barmanku v jedné osobě byl zezadu opravdu moc pěkný pohled. Své hříšné myšlenky jsem rychle zahnal, protože tu přece mám rande s živoucím vtělením bohyně Afrodité.

„No já si to míchám takhle. Vezmu velkou sklenici nula čtyřku, vrazím tam půlku velkého Semtexu, decku vodky z černého rybízu a doleju to džusem také z černého rybízu. A na závěr to zasypu ledem. Není tam moc alkoholu a tak jich zvládnu za noc víc.“

„Mohu vás na jeden pozvat? Čeká vás dlouhá noční šichta, tak ať na ní máte dost sil.“

„Nikdo tu pořádně ještě není, plní se to tu až před jedenáctou a nejvíc lidí tu je od půlnoci tak do půl druhé. Takže si jeden s vámi dám,“ vysvětlovala mi a hezky se při tom usmívala.

„No teda, to je fakt dobrý pití, to hned zařazuju na můj seznam tajných nápojů, kterými mohu oslnit nevinné dívky a dostat je tak na cesty hříchu.“

Rozesmála se a s plamínky, které jí tančili v očích, mi vesele odpověděla: „Rozhodně na neviňátko nevypadáte a má li tento nápoj skutečně takovou moc, jak říkáte, tak protože je ode mě, tu cestu hříchu jsem vám tímto zpečetila.“

Od zátylku až po konečky prstů mnou po jejích slovech projelo mrazení. Co je tohle zase za čáry?

„Ale no tak, snad jsem toho tolik neřekla, abyste se mi tu začal hroutit.“

„Jsem jen překvapen a je mi jasné, že víte víc, než já.“

„To my čarodějnice vždycky.“

„Tak mladá a krásná a už čarodějnice?“

„To už nespravíte, to už je pozdě.“

„Jak pozdě?“ zeptal jsem se naprosto zmaten, o čem že to ta dívka mluví.

„Ježiš neberte si to tak, vy teď vypadáte jako učiněný neštěstí. Tak dobře, řeknu vám to. Když jste sem vešel, tak každý váš pohyb vyzařoval sebevědomí alfa samce na lovu. No a i když jste mě viděl za barem, tak jste mi nevěnoval ani jediný pohled, natož abyste za mnou přišel. Protože vás neznám, muselo to znamenat jediné, a to že tu máte rande. Jsem taky pěkná potvora, a aby mě někdo přehlížel jako vy, tak to se mi teda fakt hodně dlouho nestalo.“

Polknul jsem, zhluboka se nadechl a spustil: „Jsem jen obyčejnej chlap s jednoduchým ovládáním na bázi podnětů. Vše je jak jste řekla. Jsem přesycen dojmy a nevnímám krásu kolem sebe. A děkuji, nebýt toho, co jste mi řekla, choval bych se jako tupé hovado. Úplně se mi vypnul mozek. Tímto vaším kouzelným nápojem připíjím na krásu, kterou oplýváte a na rozum, který z vás dělá zcela výjimečnou bytost.“

„Aha, už nejsem ani žena, ani čarodějnice, jen nějaká bezpohlavní bytost,“ to slovo bytost zahuhlala hlubokým hlasem a bylo to tak trefné, že jsem se musel rozesmát.

„Vždyť vy mi berete poslední zbytečky mého sebevědomí, plácám tu čím dál tím větší hlouposti a přitom jsem chtěl být na vás milý.“

„A co moje sebevědomí, to je vám buřt, co? Nejdřív mě přehlížíte jak lány a na závěr nejsem pro vás ani ženou. To jsem teda fakt zvědavá, na koho čekáte. A když bude aspoň trošku na holky, tak vám ji přeberu, to si pište. No, moc bych se na vašem místě nesmála. A běžte si už sednout ke stolu, přišli mi lidi, nemám čas jenom na vás.“

Zcela uzemněn jsem se vracel ke svému stolu. Tak já, tak dlouho studující zákoutí lidských duší, jsem byl dokonale rozcupován dívkou, která měla naprosto mimořádný a přesný pozorovací talent. Potřeboval jsem takovou lekci, protože jsem se zcela oddal představě, že neznámou krásku jediným pohledem sbalím a dovedu si jí k sobě na hotel, kde jí vyšukám mozek z hlavy. A to se, jak všichni víme, ve skutečném světě neděje.

Situaci jsem si znovu zanalyzoval a výsledek vypadal následovně. Na krásné dívky si troufnou převážně jen sebevědomí hajzlové, kteří je pak trápí. Takové dívky mají potíže v práci, protože na ně kolegyně žárlí a kolegové sukničkáři jim dávají neustálé nemravné návrhy. A to je také pěkně otravné. Dle všech indicií se jednalo právě o tento případ. Tady pak platí pravidlo naslouchat, naslouchat a naslouchat. A mluvit pravdu.

Pohroužen do svých úvah jsem ji málem přehlédl. Jak stála mezi dveřmi a rozhlížela se okolo, byla mnohem krásnější, než na baru. Rychle jsem se zvedl, šel jí naproti a pomohl jí z letního pláště a položil ho na sousední židli. Byla opravdu vysoká, měřím 183 a oči i ústa jsme měli v jedné rovině.

„Tak jsem tady. Ale my se neznáme, viď? Někoho jsi mi připomněl, ale teď vím, že jsem se spletla.“

„Neznáme se. Když bych to ale hned přiznal, jako slušně děvče by ses se mnou odmítla bavit.“

„Máš pravdu, nebavila bych se s tebou.“

„Promiň, že jsem zneužil tvého rozpoložení, ale vím, že si dnes potřebuješ povídat. Možná ti skutečnost, že mě neznáš, pomůže.“

„Proč si myslíš, že se potřebuju vypovídat a proč bych měla tady sedět právě s tebou?“

„Protože jsi poznala, že si můžeme být blízcí a protože jsem po ruce. A protože potřebuješ mluvit právě dneska, právě teď. Proto jsi sem také přišla.“

„Možná, ale už chci odejit. Chtěla jsem splnit slovo a omluvit se a jít domů. Nejsem taková, jak si myslíš,“ řekla velmi potichu a složila si ruce do klína. Vůbec ani trošku nevypadala na to, že má sílu někam jít. Na mě se ani nepodívala, koukala na zem a na stůl.

V tom přišla má oblíbená barmanka a zeptala se rovnou: „Dvakrát dvě deci suchého bílého?“

„Ano, prosím přineste je. A děkuju!“

Otočil jsem se ke své božské neznámé, nasadil trošku hlubší hlas a řekl jí: „Prosím nech mě chvilku mluvit a poslouchej. Pak klidně odejdi. Kluci, kteří se o tebe zajímali, byli vždy krásní a hodně silní. Většinou šéfovali nějaké partě a ne vše, co dělali, bylo košer. Jenže i když tě milovali, tak ti ubližovali. Měli jiné holky, nadávali ti a také i nějaká facka přiletěla, ale tu sis podle sebe vždy zasloužila. A právě dneska se stalo to, proč jsi smutná.“

Zvedla oči, prohlížela si mě a zadíval se mi zpříma do očí. Sáhla po cigaretě, já jí zapálil, sáhl jsem po své cigaretě, a zapálil si jí také. Vyfoukl jsem oblak dýmu, podíval se jí znovu do očí, ona můj pohled vydržela a potichu se zeptala: „Opravdu se neznáme? Co mi o mě ještě můžeš říct?“

Do této atmosféry se zcela neslyšně a jakoby z jiné sféry zhmotnily dvě sklenky vína. Využil jsem možnosti odkladu, sáhl po skleničce a během krátkého doušku si připravil, co budu říkat.

„Neznáme se, vidím tě dnes poprvé. Jsi vdaná, krátkou dobu. A nejsi v manželství šťastná. Je nudné, ubíjí tě a nevíš, co dělat.“ Tato dedukce byla jednoduchá, měla prstýnek, a protože se se mnou bavila, určitě neměla úplně ideální manželství. Dívky, které mají divoké partnery a jsou ve vztahu týrané, tak jsou přivyklé na určitou hladinu adrenalinu a stresorů a tělo si je i v klidném a vyváženém vztahu nemilosrdně žádá. Proto jsou pak tato děvčata nespokojená a chtějí to, čemu říkají „pořádaný chlap“. To proto, že jim vše ostatní bez adrenalinu přijde jednotvárné a fádní.

„A kdo jsi ty, kdo ti to o mě řekl? Znají mě tu.“

„Nikdo mi o tobě nevyprávěl. Je mi 39, jsem tu pracovně, jsem ženatý a už 4 roky s manželkou nežiju. Pomáhám jí, starám se o domácnost i děti, neodstěhoval jsem se, ale žít s ní nemůžu. Jmenuju se Roman.“

„Jsem Katka a vše, co jsi řekl, je pravda. Přesně dnes to jsou dva roky, co se mi zabil přítel v autě. Pil. Byl úplně takový, jak jsi říkal. Milovala jsem ho, dýchala bych za něj a on mi odešel.“ Plakala. Sáhl jsem pro papírový kapesník a podal jí ho. Utřela si oči, poděkovala a zkusila se na mě usmát. A rozpovídala se. Já pozorně naslouchal, občas něco doplnil a Káťa se začala čím dál častěji smát a to i docela nahlas. Na diskotéku pomalu začali chodit hosté, pár stolů už bylo zcela obsazených. Najednou začala být Katka nervózní.

„Myslíš, že sem kolegové z práce přijdou?“ zeptal jsem se, protože mi důvod její nervozity přišel zřejmý.

„Asi určitě, holky to plánovaly.“

„A máš čas si ještě povídat? Je mi s tebou hezky a zcela sobecky bych se s tebou rád aspoň opil.“

„Já taky, dlouho jsem nepila a čas mám, jsem totiž na diskošce.“

„Tak najdeme jiný podnik? Pojďme tam, kde nikoho nepotkáš.“

„Já jsem tady všude profláklá. Jedině snad u tebe na pokoji bude bezpečí. Pokud toho však podle nezneužiješ.“

„Je-li to tak, tedy vzhůru do bezpečí nebezpečného hotelového pokoje. Dojdu zaplatit a koupím i něco k pití. Dvě lahve bruta, ok? A tyčinky nebo co tu mají k jídlu.“

„Běž, musím na záchod a počkám na tebe u vchodu.“

Šel jsem k baru a hledal očima mou barmanku.

„Budete platit?“

„Ano, a prosím sebou dvě chlazené lahve bruta a něco k zakousnutí.“

„Nevěděla jsem, že čekáš na Ketty,“ řekla mírně a dívala se mi do očí. Tak další krásná dívka, která si dnes chce se mnou potykat. Co to jen je za divnou noc a co tohle za město? „To pak chápu, že jsem byla pro tebe vzduch. A hlavně jí neubliž, to bych pak po tobě šla já. Něco ti nechám v kuchyni nandat, abyste mi neumřeli hlady, hrdličky.“

 

Přišli jsme na pokoj, nalili si skleničku a podívali se, co jsme dostali k jídlu. Sýry, rostbeaf a hroznové víno.

„To jsi dostal na diskotéce? Nebo jsi to měl už připravené?“

„Chtěl jsem něco k zakousnutí k sektu, co jsem objednal. A barmanka tě zná, říkala ti Ketty a vyhrožovala mi, že mě zabije a pak mi přinesla tohle.“

„Kuchyně tam funguje při diskotéce do osmi, Hanka musí mít klíče a vybrakovala jí pro tebe. Někdy to udělá, ale jen pro své nejlepší kamarády. Pro mě by to asi neudělala. Nějak se mi nechce věřit, že tu jsi poprvé.“

Zamluvil jsem to a opravdu jsme si bezvadně povídali o všem možném, i o jejím manželovi, a že si ho vybrala sama, aby unikla z dosahu společnosti lidí, ze kterých se rekrutovali její partneři. Najednou zmlkla. Já také.

„Kdy musíš být doma?“

„Tak v pět ráno, končí to tu ve čtyři.“

„Nechci, aby tahle noc skončila,“ zašeptal jsem a klekl si vedle židle, kde seděla. Políbil jsem jí a ona mi šla ochotně svým jazykem vstříc.

„Konečně, už jsme si myslela, že budu muset po tobě první vyjet já.“

„Počkej, půjdu se osprchovat,“ řekl jsem a vstal, že půjdu do koupelny.

„Ne, musím jít s tebou, chci ti také vonět.“

Svlečená vypadala absolutně dokonale. To snad ani nebylo možné, jak moc jí to slušelo. Pas, boky, ta úžasná pevná ňadra, bradavky zvoucí k zulíbání a klín, bože ten nádherný klín a pevný zadeček! Matko přírodo, tohle dílo se ti opravdu podařilo dokonale! Vzájemně jsme se mydlili a hladili a najednou se to stalo. Já byl vším tak konsternován, že prostě nic. Ani ťuk. Jednou se mi to už stalo, všechno s tou dívkou jinak fungovalo, jenom sex ne. Měl jsem potíž, aby se mi s ní postavil, přitom udělat s jinou pět čísel nebyl žádný problém. Ale tady, teď a s Katkou? Kdo mě to trestá a za co? Katka mi ho vzala znovu do ruky a samozřejmě vůbec žádná odezva. Řekla pro mě strašlivou větu: „Někdy se chce tak moc, že to prostě nejde…“

Tak, a je vymalováno. Zkusil jsem aspoň něco říct: „Asi máš pravdu, pojď, budeme se krásně mazlit a líbat, chci být strašně moc blízko tebe, i když mi to nejde.“

Usmála se a hned utíkala do postele.

„Kati, myslím, že ti chybí adrenalin, protože opravdovou lásku máš doma. Je mi s tebou moc hezky a nechci, aby to bylo jen o této noci. A nechci nahradit tvého muže. Přeji si, abys byla víc šťastná, a když tomu napomůžu já, budu šťastný také.“

Začala mě vášnivě líbat a v tu chvíli se to zlomilo. Nastoupila tak pevná erekce, že to až bolelo.

„Ten je krásnej,“ zašeptala mi do ucha, „pojď do mě, chci, abys mi jí vystříkal.“

Nasadil jsem ho na krajíček, aby pomalu otevíral její vlhkou lasturku. Když tu nadzvedla pánev, chytila mě za zadek a prudce se na mě nabodla. Začal jsem přirážet jak o život. Byla těsná tak akorát, přizpůsobila se mým rozměrům úplně dokonale. Kátě se začal zrychlovat dech a na hrudi se objevily rudé skvrny, ještě párkrát jsem přirazil a přišlo to na nás oba, byla při tom krásně hlasitá. Tak dokonale sladěné orgasmy a na poprvé, to bylo zcela nečekané.

„Já chci ještě, můžeš?“

„Ano, ale začneme trošku jinak,“ odpověděl jsem a zaplul pod peřinu. Začal jsem jí lízat poštěváčka a strčil prst do její vystříkané kundičky. Jenom jeden prst a byl tam hodně natěsno. Druhý tam šel už hůř. Jak jsem se do Katky vůbec dostal? Během chvilky se mi krásně udělala do pusy a mě stál a dožadoval se své další části rozkoše. Zvedl jsem se z jejího promáčeného klína a začali jsme se znovu hladit a líbat.

„Vezmu si tě zezadu, pojď!“

„To mám taky ráda, jo, vraž mu ho tam!“

Střídali jsme něžné i tvrdé milovací polohy, já se udělal snad šestkrát a Káťa aspoň dvakrát víc. Takovou souhru při prvním milování jsem ještě s žádnou nezažil. Jako bychom byli jeden pro druhého připraveni a vše se naším spojením naplnilo. S hrůzou jsme zjistili, že jsou 4 hodiny. Tři hodiny milování v kuse, a oba jsme ještě chtěli.

„Vím, už musíš, pospěš si, ať Petr nemá doma starost.“

„Už jsem psala, aby mi nechodil naproti, že s holkama jedeme taxíkem.“

„Kdy tě uvidím, stal jsem se totiž na tobě zcela závislým.“

„Neboj, brzo.“

Asi po čtvrté naší promilované a propovídané noci mi přišlo, že tohle nemůže Káťu uspokojovat. Že si sice ve všem rozumíme, že v posteli mi to přijde, že to je více než ok, ale já nejsem bůh ví jakej, a že by potřebovala někoho lepšího. A také se to stalo. Rozchod po SMS. Napsala, že by bylo lepší náš vztah ukončit. Protože jsem to čekal, odpověděl jsem, že rozumím, miluji jí a že navždy zůstane v mém srdci. Po týdnu zavolala, že mě musí vidět, že to nejde být rozejitý. Takhle jsme se rozešli mockrát. Několikrát jsem to skončil jako první já. Pak jsme zjistili, že máme úplně shodné myšlenkové pochody. Že je všechno moc hezké, ale že to přece toho druhého nemůže bavit. Po asi třech a půl letech však přišel jiný, tentokrát skutečný problém, který skončil naším nuceným rozchodem. V Katce jakoby někdo otočil přepínač a z kluka se stala dámou. Začala toužit po dítěti. Za takové situace bylo příliš nebezpečné pokračovat v našem vztahu. Vysvětlili jsme si to, a protože nás bavily naše rozmluvy, dlouho po tom jsme si ještě volali. Pak psali, až nakonec vše skončilo u přání k svátku a narozeninám.

 

Před čtrnácti dny jsme si také asi po půl roce vyměnili pár zpráv. Poslední byla následující: „A když bys měl náhodou cestu kolem, ráda bych se s tebou potkala.“

„Já se potkám moc rád, máme toho tolik na povídání. Můžeme se vidět na dýl?“

„Možná by to šlo, půjdu jako na noční. Mohla bych od večera 10 do 5 ráno.“

„Domluveno, počítej s tím!“

To jsem tomu zase dal. Už roky žiju poklidným šťastným životem a nevěry nevyhledávám.

Jak se domluvený termín blížil, byl jsem čím dál tím víc nervózní. Nenapsal jsem Kátě od naší randící SMS jedinou zprávu a od ní také nic nepřišlo. Byly dva dny před naší domluvenou schůzkou a já vzal do ruky mobil, abych jí napsal, zda vše platí, když tu od ní přišla následující zpráva:

„Potkáme se jako vždycky?“

„Ne, musím autobusem nebo vlakem,“ nedovedl jsem si totiž představit, co to se mnou udělá, až se potkáme, a že i něco vypijeme, a vlaky mám celkem rád. Jen je poslední dobou první třída plnější a plnější.

„OK, vymyslím bezpečné město a místo a pošlu ti odkaz.“

Odkaz přišel, provedl jsem rezervaci, potvrdil jí a tady je záznam z naší konverzace ze dne našeho setkání:

[10:55] K: Je to zvláštní pocit, viď? Za pár hodin se uvidíme…

[10:55] R: Budu tam už od šesti, něco nám na pokoj koupím.

[10:56] K: Super!

[10:55] R: Tak jako tenkrát. Byly to moje nejkrásnější chvíle, které jsem s tebou prožíval.

[11:00] K: Přivádíš mě do rozpaků…

[11:02] K: Sejdeme se hlavně, abychom si povídali

[11:02] K: Z očí do očí…

[11:04] R: Z hodně blízkého očí do očí… Těsného…

[11:05] K: Ty, nech toho… Budu pak nervózni a uteču ti…

[11:05] K: Nech to plynout….

Moje rozbouřené hormony a také svědomí se uklidnilo. O nic přece nepůjde, dva stáří kamarádi se potkají, vypijí sedmičku vína, zavzpomínají, zasmějí se, ukážou si fotky v mobilu, dají si pusu a zase se rozjedou.

Uklidněn jsem absolvoval poslední pracovní jednání a vydal se na vlak. Ubytoval jsem se a šel koupit něco k jídlu a pití na noc. Pak jsem na pokoji ještě chvíli pracoval a s blížící se desátou můj klid mizel kamsi do nenávratna. V devět jsem už nemohl dál pracovat a šel do lobby na víno. Pozoroval jsem místní cvrkot a vzpomínal na chvíle, které jsme spolu prožívali, na to, jak jsem jí vařil a co vše měla ráda, a jak vše bylo úžasné a jedinečné.

Už uplynula desátá, zůstal jsem v lobby sám, servírka poklízela, a já očima sledoval dveře, kudy měla Káťa vstoupit. Vtom jsem zezadu uslyšel známý hlas, jak na mě volá: „No ne, je to možný, pojď ke mně!“, byly tam totiž ještě jedny dveře, a ty jsem nekontroloval a jimi Katka vstoupila.

Já byl jak u vytržení, těch osm let a dítě na ní nebylo vůbec poznat, vypadala úplně přesně tak jako tenkrát, když jsme se viděli naposledy. Obejmul jsem jí, políbil, a zeptal se, jestli chce nejdřív posedět v lobby nebo jít rovnou nahoru. Zvolila pokoj. Celou cestu jsme prokecali. Připomínalo mi to scénu z filmu Eva tropí hlouposti, kdy Nataša Gollová neustále poskakuje a mluví a mluví a já taky mluvil a mluvil, až jsme si sedli na pokoji a shodně konstatovali, že jsme se viděli naposled včera. Teda já zešednul až hrůza. A hodně zhubnul. Káťa se však nezměnila ani trochu. Mentálně však rozhodně. Byla moudřejší. Při našem povídání jsme si prohodili role. Ona byla mým mentorem, ona správně pojmenovávala věci a události, které jsem ve svém aktuálním a ne moc šťastném vztahu prožíval a já žasnul, jakých pokroků dosáhla.

„Kati, víš kolik je hodin a v kolik jsi přišla?“

„Byla jsem tu asi pět minut po desáté, no a povídáme si asi hodinu?“

„Bylo před chvílí půl jedné a já to nechápu. Já myslel, že si povídáme ještě kratší dobu, něco přes půl hodiny.“

Zvážněla, podívala se na mě, a její slova mi úplně vyrazila dech: „Když jsme spolu byli, tak jsem měla spousty nabídek a nechtěla jsem. Jak jsme spolu skončili, tak bych asi i chtěla, ale nabídky nepřicházely. Byla jsem manželovi celou dobu úplně věrná. Když tu spolu jsme, a když si povídáme, co všechno musíme zvládat, tak si uvědomuji, že ani jeden z nás nemá čas na sebe. Něco, co by ho nabilo, udělalo šťastnějším. Potřebujeme myslet taky někdy jenom na sebe.“

Kleknul jsem si k její židli a začal jí líbat. Jako tenkrát poprvé. Téměř beze slov jsme jeden druhého svlékli a šli do obří sprchy. Má reakce byla oproti našemu premiérovému milování okamžitá. Stoupnul jsem si k ní zezadu, nechal jí vodu stékat na ňadra a bříško a objímal jí a hladil. Tu udělala jemný pohyb pánví a ani nevím jak, byl jsem v ní. Výhoda jejích předlouhých nohou, kdy jsme vše měli tam, kde to má být, a taková poloha byla naprosto slastná. A Káťa byla úplně stejně těsná, jako tenkrát. Pokračoval jsem v hlazení a líbání její nádherné šíje a ramen. Pomalu jsem zrychloval, a Káťa začala krásně sténat. Naše spojení bylo nepopsatelně nádherné, opět jsme se udělali oba najednou. Utřeli jsme se a utekli do postele. Nemohl jsem se jí nabažit, střídali jsme polohy, já se udělal dvakrát a stále jsem neměl dost. Udýchaní jsme si nalili skleničku a pohled na hodiny nás znovu šokoval. Já myslel, že uběhlo snad deset, patnáct minut a my promilovali skoro dvě hodiny! Sexuální paměť bývá krátká, a přiznávám, že nevím, co vše se dělo, aby se ty dvě hodiny vyplnily.

„Noční mi bude pomalu končit, máme poslední dvě a půl hodiny, máš ještě sílu?“

„Víš, že tvá pusinka se mnou dělá úplné zázraky. A musím tě také znovu ochutnat.“

Zbývající čas utekl stejně rychle, ještě že jsme si nastavili budík. Hlava mi to už nebrala. Bylo to náročnější, ale cítil jsem se jako po delším, půlhodinovém milování, ne jako po maratónu, který jsme podle hodin museli absolvovat.

„Musím už do sprchy a jet domů. Slib mi, že tu zůstaneš a aspoň trochu se vyspíš. Musíš si odpočinout,“ říkala a hladila mě při tom.

Slíbil jsem, že tu zůstanu a budu spát, ač se mi vůbec nechtělo. Vyprovodil jsem ji a pustil si z YouTube pár písniček, které jsme tenkrát spolu rádi poslouchali. Zkusil jsem usnout. Po čtyřech hodinách jsem se probudil a odpověděl na její zprávy. Ani jsem nemohl uvěřit tomu, co vše se tuto noc událo. Sen? Skutečnost? Nebýt těch žhavých SMS, volil bych sen a fantazii. Znovu mi cinkla zpráva. „Co děláš 30 příští měsíc? Mohu mít noční.“

„30. nemám čas, jsem v Jižních Čechách s jedním rozpustilým klukem, který se mi vrátil.“

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *