Nevěrná opilá manželka

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Už je to pár let (spíš více než méně), co se mi/nám tohle stalo. Taková ta otřepaná klasika. Přijel k nám na víkend kamarád s přítelkyní. Všechno bylo výborné, mluvili jsme o životě, pak o sexu a hodně pili. Bydlíme kousek za vesnicí. S bývalou ženou jsme koupili starý stateček a pomalu ho předělávali. V té době jsme ještě hotovo neměli, ale rozhodně bylo kde pít a křičet jak na lesy. V hlavách už bylo víc pití než rozumu a noc už se pomalu měnila na hodně brzké ráno. Pod pergolou bylo díky zapálenému krbu příjemně, tak se do peřin ještě nikomu nechtělo. Má bývalá žena se někdy v té době zvedla, že ještě skočí přidělat nějaké mlsání a odkráčela hodně houpavým krokem. Když se z kuchyně začal ozývat rachot nádobí, vstal kamarád, že to zajde omrknout. I ten měl problém se strefit do dveří od domu. Ale co už. Já byl zabrán do konverzace s jeho přítelkyní, moc hezkou slečnou s příjemným hlasem. Bylo mi fuk, že jde kamarád pomáhat mé ženě místo mně. Netuším, jak dlouho jsme spolu ještě mluvili. Ono nám to zas tak moc nešlo. Jazyk, minimálně ten můj, byl dřevěný a chápali jsem jen proto, že ona na tom byla podobně. Prostě opilci si rozumí, okolí už je vnímat nedokáže. Když jsme si uvědomili, že naše drahé polovičky se nějak nevrací, zvedli jsme se, na povícero pokusů, protože nohy už fakt nesloužily. Pak už to nabralo celkem rychlý spád. Našli jsme je v kuchyni, dle očekávání. Jen nějak nedocházelo k přípravě jídla, jako k pokusu vyrobit nechtěné dítě. Kamarád mi prostě ženu ojížděl a ta se při tom válela prsy na kuchyňské lince. Kdo jste zažil šok z nevěry, tak mi dáte za pravdu, že ten obrázek nevěrného partnera při souloži se vám vypálí do mozku a smazat už nejde. Já tam tenkrát stál, hubu dokořán a jediné, na co jsem se nakonec zmohl, bylo začít nepříčetně řvát a dělat scénu. Prostě nešlo uvažovat s rozumem. Asi by to nešlo ani kdybych byl střízlivý. A stejně jako ten první pohled, už nikdy nezapomenu co bylo pak. Jak se žena chvatně a neobratně oblékala a snažila se vysvětlovat. Jak kamarád dostal pár facek od přítelkyně a jak jsme se pak já i druhá oběť nevěry, sebrali a odešli pryč. Dali jsme si procházku po polní cestě a lesem, jen pod svitem měsíce, mluvili a snažili se najít nějaký smysl v tom co se stalo. Sice marně, ale vyvětrání hlavy nám pomohlo od vzteku a po návratu jsme se byli schopní všichni domluvit, co dál. Kamarád odešel s partnerkou do pokoje pro hosty, já se svou bývalou ženou do ložnice. Ona se mi snažila vysvětlit, že to byl omyl a tak. Já se to fakt snažil pochopit a odpustit jí. Ale nešlo to. Byly to moje první parohy a svět se prostě změnil. A co bylo dál. Jak z laciného románu. Já se nedokázal přes tu nevěru přenést a jak se brzo ukázalo, tak ani partnerka kamaráda. Ti se rozešli více méně hned po návratu od nás. Začali jsme si spolu povídat po Internetu. Dva podvedení, společné téma tu prostě bylo. Tehdy ještě zákonná manželka se ani nesnažila mne v noci od PC odtáhnout. Zřejmě to brala jako nutné pokání, že si jí nevšímám a nechala mne být. Možná to byla ta největší chyba a nakonec i počátek konce. Samotná nevěra by asi k rozvodu nestačila. Od povídání bylo blízko k občasným schůzkám, zatím jen na kávu. Pak přišel první víkend, kdy jsem u ní přespal a taky naše první milování. Možná to byla z části pomsta, ale nešlo jen o to. Bylo mi s ní dobře. Tak moc, že jsem už nebyl schopen najít cestu zpět k ženě a po čase jsme se domluvili na rozvodu. Ona chtěla pryč z domu, já ji vyplatil, vyrovnali jsme se čestně a rozešli bez zbytečných emocí. Tady někde by asi většina podobných zážitků skončila. Ale u nás to pokračovalo. Aniž bych to věděl, začala má bývalá žena komunikovat s kamarádem, který mi nasadil parohy. Tady bych asi měl říct, že ačkoli to byla od něj velká rána pod pás, naše přátelství neskončilo. Sice na čas hodně ochladlo, ale on se snažil, aby neskončilo úplně a já ho jako chlap pochopit dokázal. Pití a povolná ženská, to je prostě pro mužského nepřekonatelné lákadlo. Zřejmě stejně jako já potřebovala sdílet s někým to co se stalo a on byl prostě logickou volbou. Když mi kamarád po čase v narážkách chtěl tenhle stav „výměny partnerů“ sdělit, ne hned mi to došlo. A on se bál to vypálit přímo. Ale nakonec mi to došlo a pochopil jsem, že spolu mají jakýsi přátelský vztah, ale že kamarád nechce bez mého svolení zajít dál. Prostě se po tom co se stalo potřeboval ujistit, že mi to jeho mluvení a stýkání se, prý zatím bez jakýchkoli intimností (věřil jsem mu to a dodnes věřím), s mou bývalou, nebude vadit. Dokonce mne ujistil, že pokud budu proti, skončí to. Ale asi nečekal, že bych to chtěl. Do doby, než jsme si tohle ujasnili a řekli, jsem se s ním nestýkal osobně, jen jsme komunikovali mailem a občas na Skype. Svou ženu, tedy bývalou, jsem neviděl vůbec. Když tohle vyšlo na světlo, byla už jen jediná logická volba. Sejít se všichni a nějak tu celou záležitost urovnat. A kde jinde, než tam kde má celý příběh začátek. Nebudu lhát, že to bylo od počátku příjemné setkání. Nebylo. Museli jsem překonat dost bloků, ale vůle byla společná a po pár hodinách už jsme dokázali otevřít víno a bavit se jako bývalí přátelé, když už ne jako bývalí partneři. Nakonec u nás přespali. bylo to trochu divné. Vědět, že má bývalá žena s mým „svolením“ spí v jedné posteli s mým kamarádem. A to nemluvím o tom, že já v té své už víc jak rok měl místo pro jeho bývalou partnerku. V naší posteli jsme mluvili a mluvili, až jsme usnuli. Jakou metodu na přivolání spánku zvolili oni, to jsem se nikdy neptal. Snídali jsme společně. Dopoledne se šli projít a po obědě odjeli. Čekáte konec? Tak ještě ne. Ono se to zamotalo celé ještě víc. Začali jsme spolu všichni čtyři normálně komunikovat. Dá se říct, že já našel přátelský vztah se svou bývalou a má současná partnerka se svým dřívějším přítelem. Když ti dva začali řešit otázku společného bydlení, tak nějak to dopadlo, že si od nás koupili nepoužívanou část usedlosti a začali si ji předělávat. A protože ani ta naše pořád ještě nebal dokončená, pracovali jsme na tom svépomocí všichni čtyři. Společné soužití přes nepříliš velký dvůr a velice časté společné stravování, pak i výlety a další, to prostě vedlo k poslednímu aktu celé naší anabáze. Asi už víte, kam tím mířím. Po nějakém čase a ne zrovna krátkém, jsme zas už viděli na našich bývalých partnerech, navzájem, ty kvality, pro které jsme se kdysi vrhli do svazku manželského, či partnerského. ne všechny, růžové brýle už nikdo z nás nenosil, ale přitažlivost tam byla a nakonec … no, nějak se to celé přerodilo do víc než společného obývání jednoho dvorku a sem tam si noci zpestříme výměnou partnerů. Ne že by jsme do toho vlétli rovnýma nohama. To ne. Bylo hodně popichování, pak přišlo zakoupení lechtivé společenské hry a dál už si to asi umíte představit sami. A takhle spolu žijeme doposud. Nezměnili jsme znovu partnery a nezměníme, tím jsem si jist. Zřejmě to takhle být mělo a já jsme beznadějně zamilovaný do své současné partnerky a mám rád svou bývalou ženu. Vím že i ostatní to cítí podobně a i když si občas sex zpestříme touhle výměnou míst v ložnicích, nenutí nás to měnit vztahy. Naopak. Trvalo dlouho, než jsme všichni čtyři k tomuhle našemu, uznávám že zvláštnímu, soužití dospěli. Ale z našich rozprav vím, že si to už jinak ani představit neumíme. Dokonce plánujeme i potomstvo a ty naše holky se snaží otěhotnět ve stejný čas. Prý aby děti spolu rostli od prvního dne svého života. A aby absurdit nebylo málo, ctíme dohodu, že po dobu „výroby“ potomků spíme jen se svými vlastními (nevím jak to lépe definovat) partnery a pak … no, to se teprve uvidí. Ale tuším, jak to bude dál

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *