Kundolízek

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading...

Toho kluka sem prostě musela dostat. Dyť mě znáš, viď. Pár holek říkalo, jak jim to fantasticky udělal pusou. Ptáka nic moc, ale jazyk mrštnej jako klubko hadů. To by se mi líbilo, já přece nejsem na žádnou králičinu, viď. Ale nechat si něžňounce a hezky dlouho lízat pipku, to je teda moje. Tak jsem to na něho začla kulit, ale von nechtěl zabrat. Asi sem nebyla jeho typ, nebo co. Dost nóbl pro toho fouňu, viď. Lámala sem si kedlubnu, jak ho ulovit, nejhorší na tom bylo, že sem se do toho frajera ňák zamilovala, nebo co. No nechechtej se, krávo. Nebyl až tak vošklivej. A když si nechal narůst to svý zrzavý strniště, tak byl docela trochu mužnej. A já ho chtěla jen na to jedno, co mi žádnej z těch bejků, co mě kdy přefikli, nebyl schopnej udělat. Vypadalo to, že vostrouhám. Ale najednou se ti na mě usmálo štěstí. Někde sem se domákla, že von snad nebude tak docela normální. Že prej chce po holkách, aby ho nějak svazovaly, nebo co. To je prdel, viď. Jenže mě se to hodilo do krámu. Jestli je takovej úchyl, jak se řiká, bude můj.

Naštudovala sem ňákou literatůru, abych byla ve vobraze, viď. No já bych snad mohla dělat vod minuty tu Dominu v sado-maso salónu. A hned sem to rozjela ve velkym stylu. Vohákla sem se jako kurva – no netlem se zase, ty píčo! – vzala sem si tu koženou sukni, černý punčochy, kozačky po kolena a navrch tu metaláckou bundu, víš, jak sme tenkrát byly na těch Stounech. Držku sem si zmalovala, pysky sem měla rudý jako záři nad Kladnem a ty stíny, no jako by ses dívala do vočí mrtvole. Žvejku mezi zuby a dojem byl dokonalej. Vyčíhnula sem si ho, když si to hasil po šichtě domů. „Čau, vole,“ oslovila sem ho roztomile. Udiveně se na mě podíval, ale sotva zpomalil svý kroky. „Ahoj…“ odpověděl mi trochu nejistě a chtěl mě minout. „Počkej, vole, potřebuju s tebou vo něčěm důležitým mluvit!“ Zastavil se. „Co se děje?“ byl zvědavej. „Nó – „protáhla sem. „Prej toužíš po tom bejt bezmocnej a svázanej.“ „Kdo ti to řek?“ znejistěl. „Tak chceš nebo ne?“ kula sem železo, dokud bylo žhavý. Viděla sem na ňom, jak sám se sebou bojuje. „A kdyby?“ snažil se bejt útočnej. „Víš kde bydlim, ne? Tak tě tam v šest večer čekám, vole.“ Otočila sem se a odkráčela. Trochu sem se mrkla přes rameno – stál tam zkoprnělej jako solnej sloup. Sem zvědavá, jestli zabere. Doma sem dělala velkolepý přípravy, viď. Nařezala sem prádelní šňůru na několik kusů, vyštrachala sem vodněkud kus vobinadla a připravila přístroj, kerej sem si sama sestavila podle ňáký knížky vo mučení v argentinskejch lágrech. Zajímá tě to? No základ je vobyčejný trafo vod dětskýho vláčku, jenže místo na kolejnice vedou drátky jinam. Jeden je přidělanej na kovovej kroužek vod záclony a druhej na šroub do dřeva, asi deset cenťáků dlouhej. Kroužek mu navlíknu na kořen pinďoura a šroub mu nacpu do močový trubice. Ten bude pískat, až otočim reostatem! Taky sem se pěkně vohákla, jak se na danou situaci slušelo. Černou košilku do pasu a superrajcovný kalhotky a přes to jenom průsvitnej černej župánek, jestli se mu nepostaví hned ve dveřích, tak snad ani nejsem ženská. Trochu mi ale porád vrtalo v hlavě, viď. Příde, nepříde… Ty vado, eště nebylo ani celejch šest a už mi nervózně přešlapoval za dveřma. Koupil mi kytku, debil. Mě šlo ale vo úplně něco jinýho a udělala sem všechno, abych to dostala! Mrskla sem s kytkou do kouta. „Svlíkni se!“ poručila sem mu ještě v předsíni. „Donaha!“ upozornila sem ho hlasitě, když si zdráhal sundat slipy. „Dělej, nebo nebude žádný svazování!“ To zabralo. Ty brďo, fakt to nebyl kec, tak malýho pinďourka sem ještě teda neviděla. Měl ho zcvrklýho jako andělíček. No, ještě že sem nepřišel šukat. Svázala sem ho prádelní šňůrou jako balik. Zápěstí, lokty, kolena, kotníky a dávala sem si zvlášť záležet, aby ho to bolelo, viď. Čoveče, víš že to není tak nepříjemnej pocit, mít svázanýho chlapa ve své moci a dělat si s ním co chceš? I ten pinďour mu začal nějak nabejvat, tak sem spěchala mu na něj navlíknout ten kroužek, aby se mi tam ještě vešel. „Co to má být?“ byl překvapenej. „To jen, kdybys mě nechtěl poslouchat,“ zasmála sem se.

Začla sem se s nim mazlit, hladila sem ho a líbala, čurák mu za chvíli drnčel a celej mu naběh, jak kroužek bránil v krevním oběhu. Teda, když vememe do úvahy výchozí stav… nebyl zase tak malej! „Chci, abys mně vylízal kundu!“ oznámila sem mu a on docela souhlasil. Rozvalila sem se do křesla a von si klek přede mě a opřel se tělem o sedačku, tak že měl hlavu právě mezi mýma nohama. Abych mu udělala jó radost, přivázala jsem mu ještě kotníky k zápěstím, takže byl svázanej do kozelce a úplně bezmocnej. Nejdřív mně něžně líbal stehna a pomalu se propracovával k mým kalhotkám. Pak líbal mojí kundu přes kalhotky, bylo to docela příjemný. To víš, že sem to dlouho nevydržela a kalhotky ze sebe strhala. Jenže von se začal najednou cukat. „Ty píčo, ty máš krámy!“ vztekal se a odtahoval se ode mě. Nojo, čéče, já v rozrušení úplně zapomněla, že by mi to mělo přijít. Ale vůbec mě nenapadlo přestat, když už sem ho měla tak na lopatě, a vůbec sem nehodlala dopustit, aby mě rozdělaná kunda nepřestala svrbět, viď. „Koukej lízat, ty čuráku, a neser mě!“ houkla sem na něho.“Neblbni, zkusíme to jindy, nemůžu!“ kroutil se v poutech a snažil se vyprostit. To se ještě uvidí, pomyslela sem si a skopla ho na zem. „Co chceš dělat?“ vyděsil se, když sem vzala do ruky ten šroub a do druhý jeho ptáka. Nic sem neřikala a namontovala sem mu to tam. Trochu kvičel, asi to nebylo moc příjemný. Bránit se stejně nemoh, byla to docela sranda s nim takhle zápasit. Ten šroub tam docela držel, měl docela vostrý závity a jak mu ten čurák stál celej naběhnutej, tak ho pěkně svíral. Vopřela sem ho zase vo křeslo, byl těžkej jako pytel cementu, a trochu sem ho ještě přivázala, aby neměl cukání se vodkulit, viď. Pak sem se v křesle pohodlně rozvalila a kundu sem mu nastrčila pod nos. Trafo vod vláčku sem si položila na vopěradlo. „Tak co, budeš lízat?“ zeptala sem se ho. Kroutil se jako žížala a mlčel, co si myslel, viď. Otočila sem reostatem lehce jen na první stupeň z pěti, co jich tam je.

Vzdoroval, hajzl. Tak sem to spustila. Kroutila sem kolečkem ze strany na stranu, až nadoraz, viď. Ty vado, no to si měla vidět. Házel sebou jako kapr na suchu a začal řvát, tak sem mu nacpala do držky ty kalhotky a zavázala vobinadlem, aby je nemoh vyflusnout. Nerada bych rušila sousedy, viď. Ty brďo, jak sem tak na něj čuměla, jak se trápí, tak sem pocítila v podbřišku takovej slastnej pocit, no málem sem se udělala jen tak! Jestli já nebudu taky ňáká ujetá, co? Von ti najednou začal bulet, ty chlapi dneska nic nevydržej, srabi. Vytahujou se, jaký nejsou masochisti a pak jim pustíš pár voltů do vocasu a můžou se posrat. Tak sem toho nechala a vyndala mu roubík z huby. Ani sem nemusela pípnout, hned se mi vrhnul na pipinu krámy nekrámy a musim ti říct, že byl fakticky skvělej. Snažil se, bobek, abych ho už dál netejrala, tak vytasil celou škálu svýho umění, vod lehkýho líbání a ťukání jazykem na poštěvák až po hluboký zasunutí jazyka do díry. Taky mě rajcoval pohled na jeho ksicht celej vod krve. Udělala sem se vehementně několikrát, až sem se připochcala, ale von mě musel potom pěkně jazykem vočistit. A teď to hlavní, viď. Představ si, že sem ho donutila podepsat doznání, že mě znásilnil! Teď musí docházet, kdykoli se mi zachce a bejt mi zcela k dispozici. Ňák sem ti přišla na chuť tomu, že ho můžu mučit a že si s nim můžu dělat co chci. Hele, co děláš zejtra? Nechceš si vozkoušet bejt kruťaskou? Já brnknu votrokovi, ať nakluše a dáme mu to společně, jo? Tak teda zejtra a čau, já už musim běžet.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *