Kamarád utěšitel

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Chtěl jsem večer dřepnout k PC a dohnat resty, ale kamarádka měla jiný názor. Jen jsem zapnul comp, dorazila SMS, jestli nemám čas, že něco zjistila. Ani jsem nemusel moc přemýšlet co. Už nějaký ten pátek s ní cloumal jeden chlápek a i když jsem se jí při občasných schůzkách snažil říct, že tam něco nevoní, byla slepá a hluchá. Tak mi došlo, že právě procitla. Doma jsem vše poctivě sdělil ženě, jelikož lhát prostě neumím a více méně se prásknu vždy sám. Navíc, co tajit, je to kamarádka a jako kamarád jsem „povinen“ pomoct. Na nějaké sexuální radovánky jsem neměl pomyšlení. Jak taky. Musel bych se stydět. Sešli jsem se v zapadlé vinárně. Dokonce jsem ji musel hledat dvakrát, protože při prvním pokusu jsem dorazil na druhou stranu města. Prostě jsem to tam neznal a „Sadů“ je u nás víc. Seděla v rohu malé místnůstky, za omšelým dřevěným stolem a byla smutná. Před sebou sklenici vína, vedle sebe mobil a bylo vidět, že na čeká zda pípne. Pozdravili jsme se, objali, jak to děláváme a já si hned objednal kávu a vodu. Potřeboval jsem kofein a doplnit tekutiny. Přes den nebyl čas. Začala a potvrdila co jsem si myslel. S tím novým objevem plánovali delší cestu za hranice a on stále odkládal odjezd. Poslední výmluva byla na jakousi nemoc a pobyt v nemocnici. Kamarádka už to nevydržela, prolustrovala ho a zjistila, že kecá. Tak jsme tam seděli, ona nadávala na chlapy, já jí v tom podporoval, protože ventil potřebovala a navíc nemám problém trefit se do vlastních řad. Iluze o „pánech tvorstva“ a tedy i o sobě samém už dávno nemám. Po kávě jsem také přešel na víno a celkem jsme dali něco přes dva litry. Moc nepiju a kamarádka taky ne, tak jsme našli na dně několikrát vyprázdněných sklenic tolik pravdy, až přišla zavíračka a personál nás slušně vyhodil. Byl jsem tam autem a řídit jsem nemohl. Nerad bych přišel zas o papíry (zatím jen jednou za rychlost). Navrhl jsem noční procházku ztichlým městem. Byl všední den, v ulicích minimum lidí a od té vinárny to navíc byl kousek k řece a stezce pro pěší kolem ní. Chytla se mne pod křídlem, já rámě rád podržel a cupitali jsme nocí jen tak za nosem. Když si položila při chůzi hlavu na mé rameno, nemohl jsem jinak než ji pohladit po vlasech a utišit její žal. Cesta se kousek vzdálila od řeky, víc do tmy, dál od pouličních lamp a osiřelá lavička mezi dvěma keři lákala k posezení. Seděla těsně u mne a pořád se choulila a já ji hladil. Už dávno ne po vlasech. To víno, atmosféra a její blízkost udělali své. Hladil jsem její tvář, občas něžně promasíroval šíji a ona mne držela za druhou ruku a dýchala mi na prsa. Když volnou rukou sklouzla na můj hrudník a začala mne hladit, došlo mi, že ze všeho nejvíc teď chce být žádoucí a potřebuje nějakýho vyprošťováka. A žádoucí ona je, jen si to možná občas ne zcela uvědomuje. Na vztahy má pech a na sebevědomí jí to asi nepřidává. Abych nebyl za úplnýho zmetka, co využil situace, vymluvím se teď na víno a i jí omluvím alkoholem v krvi. A abych nebyl lhář, tak dodám, že je to pitomost. Ta procházka chvilku trvala a sice bych nadýchal, což ona taky, ale víno na naše počínání už dávno vliv mít nemohlo. Už ani ne jako bořič zábran. Ona chtěla být milována a já nedokázal říct ne. Oplácel jsem její doteky, přes oblečení laskal její tělo, malá pevná prsa, štíhlý pas, pevný zadeček i dlouhé nohy. Líbali jsme se a bylo to nádherný. Bylo cítit, že oba i přes to co děláme máme nějaké zábrany. Já bojoval se svou touhou nezahnout a podléhal jsem mnohem větší chuti po sexu teď a tady. Kamarádka možná trpěla pocitem viny, že mne svádí, či se nechá svádět, abych jí to nekladl za vinu. Tak jako tak to bylo jako při prvním milování vůbec. Nesmělé krůčky, zkoumání, pomalé hledání správného tance jazyků, propletení těl. Nemám ponětí, jak dlouho to trvalo. Ale postupně jsme si stále víc a víc dokázali vyjít vstříc a celé to nabíralo na obrátkách. Kolem lavičky už se válelo pár svršků a naše dlaně bloudili po kůži a užívali si jemné šimrání chloupků a husí kůže. U řeky bylo celkem chladno, ale co už, zatopit se nedalo a utopit se nikdo nechtěl. Když jsem si klekl před lavičku a roztáhl jí nohy mírným tlakem na vnitřní stranu stehen, neprotestovala. Odhrnul jsem krajku kalhotek a věnoval jí pár něžných polibků a radoval se z jejího nádherně vyholeného a ještě mladistvě pevného klína. Jen jsem jazykem zavadil o její poštěváček, celá se prohnula, zaklonila hlavu a já už na nic víc nečekal. Lízal jsem jí, sál a žmoulal rty, prsty protahoval dírku a postupně jsem ubíral na rozmanitosti laskání i pohybů a přecházel k monotónnímu tempu a jen nepatrně jsem zvyšoval tlak svých doteků. Udělala se s takovou razancí, až jsem se bál, že nás sebere mravnostní policie. Stehny mi sevřela hlavu ve svém klíně, celá se kroutila a prsty zatínala do mých vlasů i do dřeva lavičky. Chvilku jsem se bál, že udělá prudší pohyb a zlomí mi vaz. Pomalu mne propouštěla ze svého sevření. Seděla schlíple na lavičce, prudce dýchala a já si utíral obličej rukou, abych setřel její sladkou a nečekaně vydatnou rosu rozkoše. Přisedl jsem si k ní na lavičku, objal ji a zase hladil a konejšil. Tulila se a já čekal, co bude dál … Chvíli se nic nedělo. Nespěchal jsem, bylo mi fajn, což je sobecký, když uvážím, že se právě snaží zapomenout na jeden fakt nepovedený vztah, který považovala za to pravé. Pak se rty přiblížila k mému uchu a trhaně se optala, zda mi má ten dárek oplatit. Všechno ve mně chtělo zakřičet ano a před očima mi nepřeběhl celý život, ale hodně zrychlená fantazie na téma orální sex a pak pořádné milování. Fakt jsem to chtěl a moc, ale … Podle tónu hlasu to myslela vážně a ani mi nepřišlo, že by to sama nechtěla, tedy že by to chtěla jen jako nezbytnou protislužbu. Ale ozvalo se mé trapně nesobecké já (pravda, celkem dost pozdě) a taky jsem začal přemýšlet, co to vlastně dělám, když mám doma ženu a dítě. Pohladil jsem ji a její nabídku jemně odmítl. Přitiskla se ke mně nečekaně silně a prostě se mne jen držela a nic neříkala. Byla už velká zima, nemluvili jsme, nějak nešlo nic jiného než ji hladit a čekat, jak se to celé vyvine. Ona jen ve spodním prádle, já toho taky moc na sobě neměl a čas se vlekl. Najednou se posadila, pustila se mne a celkem jasně mne požádala, zda ji odvezu domů. K autu jsme šli opět se zavěšením do křídla a pak jsem ji odvezl před dům, pohladil a jen letmo políbil na rozloučen a jel domů za ženou. Hned ve dveřích do ložnice jsem dostal vynadáno, kde jsem tak dlouho, ale byla to rychlovka a já mohl jít po krátké hygieně klidně spát. No klidně. S těmi sny co jsem měl to moc klidné fakt nebylo. Ale příběh nekončí. Než jsem tohle nakopíroval sem, psal jsem to po Skype právě té kamarádce, co jsem s ní byl u té řeky. Prostě jsme se o tom začali bavit a pak to došlo až ke společnému sepsání tohoto příběhu. Zvláštní, takhle to sdílet. A co víc, asi bude pokračování. Ne že by se přímo jeden z nás bavil o sexu, ale sejdeme se, dáme zase vínko a … Promiň má ženo, ale je mi skoro čtyřicet a nějak se mi to vymyká z rukou. To pokušení je prstě silnější než rozum.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *