Hajný v lese usnul

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

„Teda pánové, já ženskou nepotřebuju“ prohlásil hajný Bohouš a přerušil svůj projev dlouhým douškem zlatavého chmelového moku. Utřel si vousy potřísněné pěnou a pokračoval:

„Když to tak vezmu, tak za pár minut ježdění v mokré díře, poslouchat po zbytek dne ženské vřeštění, to není pro mě, na to seru.“

Otočil se na hostinského a zařval:

„Hospodo, co je s tím pivem, to se mám dívat na prázdný džbánek?“

Hostinský zvaný Sprosťák Lojza dotočil pivo, donesl ho na stůj štamgastů a zavrčel na hajného:

„Aby ses neposrál, máš už osmý, víc ti nenaleju, pak mě tady chrápeš!“ sebral prázdné džbánky a třískl s nimi do dřezu.

Hajný Bohouš opatrně odfoukl pěnu, napil se, otřel vousy a pokračoval:

„Na mě když to přijde, tak se odstěhuju na jednu paseku, mám tam místečko pod dubem, natáhnu se a vypustím klabrdóna na sluníčko.“

Chlapi se řehtali:

„Ty mu říkáš klabrdón?“

„No a jak jinak mu mám říkat, ťulpasové? Pindík, to je poněkud blbé, to uznáte.“ A pokračoval: „Vemte to, třeba přirození, to malujó kluci na ploty. Nebo vocas, ten má každá sviňa v revíru, no, tak já mám klabrdón.“

„Poslouchej Bohouši a už jsi ho ukázal Bětce Šimáčkový? Furt ti nadbíhá a lísá se“ začali znovu dorážet.

„Té asi brzo nakopu do prdele. Ukázat, to určitě, ještě by ho uslintala. A konec debaty, du spát,“ prohlásil hajný, dopil, zaplatil útratu a klátil se k domovu.

Šněroval si to k domovu, tiše si pobrukoval něco, co vzdáleně připomínalo písničku, spokojeně rozjařený právě zdolanou osmičkou vychlazeného moku. Z křoví podle cesty se náhle vynořila ženská postavička, objala ho a spustila:

„Pojď Bohoušku, pomůžu ti, ať nezakopneš.“

„Di do prdele, Bětko!“ zařval až dvě veverky ve větvích vzrostlé jedle leknutím zcepeněly a padly dolů na zem.

Zklamaná Bětka stála smutně na cestě, dívala se na šněrujícího hajného a marně přemýšlela jak ho ulovit.

„Teda to by byl mužský, né jak ten můj starý, dej mu pánbůh lehké odpočinutí,“ vzdychla si a smutně šla domů. Z nešťastné lásky k hajnému byla notně rozpálená, protože od smrti manžela mužského neměla. Občas měla pocit, že kdyby rozkročmo sedla na žehlicí prkno, mohla by klín používat jako žehličku.

Samozřejmě, chlapi o hospodské debatě doma nesmlčeli a tak pověst o Bohoušovi a jeho klabrdónu se donesla i Bětce.

„Toho se musí využít!“ rozhodla se. A od té doby jak jen mohla, hajného tajně hlídala.

Trvalo to dosti dlouho, než jednoho dopoledne, vyšel hajný Bohouš z hájovny, zavrčel na psa: „Asto lehni, budeš doma, zase bys mi ho oblizovala“ a šinul si to do hloubi lesa. A za ním, opatrně v uctivé vzdálenosti se šinula postavička Bětky.

Přišel na malou mýtinku, odložil dvojku, řádně zalomenou, na ní čepici, natáhl se do mechu a hlavu si položil na vyčnívající kořen dubu. Zavřel oči a ponořil se, jako obvykle do svého snu. V něm se k němu přivinula mlaďounká, nahá víla. Zřetelně cítil její zlatavé vlásky na svém obličeji a sílící pnutí v kalhotách. Probral se, vzdychnul a se slovy:

„No jo, klabrdón chce ven,“ rozepnul poklopec a vypustil ho na sluníčko. Osvobozen od zajetí, vyskočil kokot z kalhot jako napjaté péro, zatímco hajný spokojeně zavřel oči a ponořil se opět do svého snu.

Bětka z povzdálí přihlížela a měla dojem, že se jí snad něco zdá. Třásla se při pohledu na spícího hajného a jeho klabrdóna. Téměř v tranzu si horečně rozepínala blůzku a polonahá, jen v kalhotkách se plížila k ležící postavě. Tiše se nakročila nad klabrdónem, odhrnula okraj kalhotek, nasadila na okraj a rychle dosedla. Jen to mlasklo a klabrdón zmizel v horké a vlhké dírce. Vzdychla si rozkoší.

Hajný právě ve snu sledoval, jak vysněná víla zlehounka rozkročmo usedá na jeho ozdobu když tu náhle ucítil, jak se mu klabrdón ponořil do něčeho mokrého, horkého a jak v tom rychle klouže.

„Do prdele, co se děje?“ zasténal a otevřel oči. Nad jeho obličejem se pohupovaly dva impozantní prsy, jejichž bradavky mu málem vypíchly oči a slyšel vášnivé sténání.

„Kurňa Bětko, padej dolů!“ zařval zděšen vzniklou situací.

Né… “ zakvílela a zrychlila.

„Bětko, ty jsi mě pochcala,“ zaúpěl, když ucítil mokro až na pytlíku.

„Néé… “ zaúpěla Bětka a sevřela v dírce klabrdóna tak silně, až hajný vyjekl.

„Přestaň, vždyť ho rozmačkáš,“ marně protestoval, protože rozjetá nadrženka se nad ním šponovala se ze zakloněnou hlavou, v mohutném záchvatu orgasmu. Cítil silné pnutí v klabrdónu a zařval na Bětku poslední varování:

„Do prdele, sesedni, ty troubko!“

Pozdě! Výstřel z klabrdóna byl tak silný, že Bětka až poskočila leknutím. Potom se spokojeně přitlačila na bezmocného hajného a kochala se rozkoší ze zaplňované dírky.

„Je to dobrý,“ pomyslela si „už jsem ho ulovila, bídáka!“

Unavená a rozněžnělá, rozvalila se na hajného mohutnou hruď a ústy hledala mezi rozježenými vousy jeho ústa. Potom jej ještě chvíli dusila dlouhým polibkem a nakonec zašeptala:

„Viď, že to bylo hezčí, než kdybysis to dělal sám?“

„No, asi jó, akorát si mě nemusela pochcat. Mám mokro až na pytlíku,“ nabručeně si postěžoval.

„Hlupáčku, to byla jenom šťáva. Když to má jezdit, tak se musí mazat, víš,“ uklidňovala ho.

Opatrně, něžně, pohladila unaveného klabrdóna, zasunula ho do kalhot, pozapínala a šla posbírat z křoví zbytek svého oblečení. Bohouš seděl ještě připitomělý pod dubem.

„A stejně si tě nevezmu,“ zaprotestoval.

„Budeš muset, když jsi to do mě pustil, miláčku,“ ozvalo se ze křoví.

„Řeknu, žes mě znásilnila,“ vybafl.

„Tak to zkus. Já si roztrhnu blůzku a kdo ti to uvěří?“

Poznal, že prohrál.

Pomohla mu na nohy, podala čepici a dvojku, zavěsila se do něj a spokojeně řekla:

„Tak pojď, ať ten tvůj bordel v hájovně do večera uklidím.“

Ohromeně se zastavil:

„Počkej, to chceš u mě jako rovnou zůstat?“ zeptal se zoufale. „No a cos myslel? Že budu denně za tebou běhat?“ namítla rázně a táhla ho do hájovny.

Tam se pustila rázně do úklidu, který byl už vskutku potřeba. Rozpačitě přihlížejícího Bohouše vyhnala k sobě do chalupy, aby ji přinesl pár nezbytných věcí a zároveň měl dceři ohleduplně sdělit, že máma zůstává v hájovně.

„To ji tam necháš samotnou?“ otázal se.

„Proč ne, je plnoletá, tak ať se stará“ namítla.

Bohouš popadl baťoh a docela rád vyklidil pole. Aspoň nemusel přihlížet, jak bere za své jeho staromládenecký nepořádek a taky doufal, že si po cestě srovná v hlavě zmatek z neobvyklého zážitku.

Když míjel žlutou omítku hospody „U Sprosťáka Lojzy“, vstrčil hlavu dovnitř a zařval na výčepního:

„Nachystej mi pivo, hned jdu zpátky.“

Zabouchl dveře, aby zabránil zbytečným dotazům a pokračoval k Bětčinýmu příbytku.

S pomocí dcery, která byla zvědavá jako opice, posbíral nejpotřebnější Bětčiny svršky i spodky a šinul si to zpátky do hospody.

Hodil baťoh do kouta, usedl ke stolu a zádumčivě popíjel zlatavý mok.

„Copak, tobě dneska nešmakuje?“ otázal se dotčeně Lojza.

Bohouš mávl rukou a smutně si postěžoval:

„Kamaráde, dostala mě. Je to v prdeli.“

„Kdo?“ užasl Lojza, „Bětka?“

Bohouš smutně pokýval hlavou. „Jo, jo, nalej mě ještě do druhý nohy“ a přistrčil mu prázdný džbán.

„Jak se to stalo?“ pln zvědavosti sondoval Lojza.

„Když ti to kámo řeknu, bude se mi smát celá hospoda i s dědinou“ povzdechl si, přistrčil Lojzovi peníze a zvedal se k odchodu.

„Počkej, to si ani nedáš svoji osmičku?“ podivil se hostinský.

„Nemůžu,“ řekl smutně, „doma uklízí Bětka.“

Sebral baťoh a pomalu kráčel k hájovně.

Doma už měl naklizeno, na sporáku bublal oběd a Bětka mu hned nalila vychlazené pivo z ledničky. Pak zmizela s tím, že si půjde uklidit donesené věci.

„Zatím moc neremcá, tak to by šlo“ zapřemýšlel a napil se. Vrátila se, políbila ho na čelo, dobře si vědoma toho jak blbě se v tom porostu hledají ústa.

„Pojď se naobědvat miláčku“ zašveholila a už prostírala na stůl.

Po obědě sebral dvojku, nasadil čepici a ohlásil, že jde do lesa na obhlídku.

„Né abys tam zase usnul!“ nabádala ho.

„Neboj, takovou pitominu můžu udělat jenom jednou“ zavrčel a ona se k němu přitiskla.

„Ještě se na mě hněváš?“ zeptala se tázavě.

Zavrtěl hlavou: „Nemá to cenu, co se stalo, to se stalo.“

Dívala se ze zápraží jak jeho statná postava mizí v lese. Splnilo se jí tajné přání, ale nebyla si jistá, jestli udělala dobře.

„Ten podraz mi dlouho nezapomene,“ pomyslela si.

Dala se do dalšího smýčení pozůstatků mládeneckého života a pak i do přípravy večeře.

Po večeři ho zahnala na lůžko, svlékla si ho, přitulila se k němu a sondovala:

„Ty jsi asi moc ženských neměl, že Bohoušku?“

„Nó, nepotřeboval jsem je,“ namítl.

„A když se takhle k tobě tulím, je ti to nepříjemné?“ úlisně se ptala a šimrala ho bradavkami mezi chloupky na hrudi.

„To sem nikdá neřekl,“ zabručel, přivřel oči a se slastí se nechal šimrat.

„Neboj, já ti řeknu co a jak a sám uvidíš, jak ti to bude dělat dobře,“ šmajchlovala se dál a její klín rafinovaně dráždil klabrdóna.

„Podívej, já si lehnu na záda a ty budeš pusinkovat prsa. Pěkně pomalu, kousek po kousku, hlavně nahoře na bradavkách, jo?“

Sklouznul hlavou na prsa a poslušně začal je začal líbat.

Bětka v sobě cítila narůstající vzrušení. Zalapala po dechu, vzepjala se a s výkřikem přitiskla líbající hlavu na prsa.

„Co blbneš?“ ozval se huhňavě, přitisknutý pevně mezi obliny prsou. „Když sebou tak meleš, jak tě mám pak líbat,“ snažil se vyprostit hlavu se sevření.

Uvolnila ho a spiklenecky vysvětlovala šeptem:

„Miláčku, to se nám ženám stává, když je nám dobře.“

„No jo,“ připustil, „ale nemel sebou, myslel jsem že jsem ti nějak ublížil.“

„A teď si klekni mezi moje nohy a pusinkuj mě v rozkroku, ale musíš se obličejem pořádně zabořit“ dirigovala ho.

Poslechl, klekl si, sklonil hlavu k roztoužené lasturce, rukama uchopil stehna a zabořil se obličejem do horké a vlahé lasturky. Nasál vůni ženství, zdvihl hlavu a slastně prohlásil:

„ Kurňa to je paráda. To voní, jako když se pářijó jezevci“ a znovu se zabořil a laskal s lasturkou. Pak se jenom divil, proč se celé její tělo zmítalo na posteli tak, že málem spadla na zem.

„Proboha, to je teda přirovnání, jak jsi na toto přišel?“ vybuchla smíchem.

„No tak, připadlo mě to tak,“ zabručel a tak dirigovala dál.

„Když budeš téměř nahoře v klíně, ucítíš malou zduřeninku a tu lechtej jazykem.“ Pak ještě dodala: „A nelekni se, když začnu poněkud řádit. To je normální.“

„No tak jo,“ zabručel a začalo se mu to velice líbit. Teda, mimo klabrdóna, který byl napjatý až to bolelo. Začal tedy s lechtáním jazykem, cítil jak se Bětčino tělo napíná a když vykřikla a vzepjala se, veden nějakým mužským pudem vrhl se na ni a doslova zarazil klabrdóna do mokré dírky.

Zaryčel blahem a začal do dírky vášnivě přirážet, za slastných výkřiků rozvášněné Bětky. Zmítali se oba a snažili se své pohyby vyladit, k dosažení stoupající slasti. Bětka blahem skoro šilhala. Když už měl klabrdón dost a prudce vychrlil svůj obsah do nažhavené dírky, oba znaveně odpadli.

Po chvíli oddechu, když se oba zklidnili, Bětka se k němu přitulila a mazlivě se zeptala:

„Tak co, líbilo? Jsi spokojený, miláčku?“

„No já teda jó, ale co ty? Já to takhle ještě nikdy nedělal,“ zeptal se opatrně.

„Já jsem spokojená vrchovatě. Jsi ten nejlepší mužský na této planetě,“ okouzleně vzdychla. „Ale běda, jestli se k tobě nějaká ženská jen přiblíží. To ji vyškrábu jí oči!“

Přitáhl na ně skopanou duchnu a přituleni k sobě, krásně unaveni, téměř hned usnuli.

Julius Robbertos 2013

www.robbertos.estranky.cz

kor. + styl. @ Fred

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *