Gynda

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Ach je, zase další návštěva u toho proplešlýho a uslintanýho gynekologa… Vůbec nerozumím tomu, jak takového slizouna mohli nechat složit Hippokratovu přísahu, už od pohledu jim přece muselo být jasné, že si ten obor vybral jen kvůli tomu, že předtím žádnou ženskou takhle blízko prostě vidět nemohl… A teď? Co uděláš na malém městě? Je tu jen jeden doktor a vybírat si prostě nemůžeš, protože babička tam chodila, maminka tam chodí a dceruška prostě bude taky… Zvlášť když jí ještě není osmnáct… Ach jo… Mám mamce říct, že je to bastard, co se mi prostě jen legálním způsobem chce dostat pod kalhotky ? Ani mě nenapadne… Máti je z něj unešená… Jakej je to skvělej odborník a štramák!!! Parchant!!! Vzdycky když cítím ty jeho studený a vlezlý ruce, mám chuť mu pozvracet pleš… Sedím v čekárně a hodiny na zdi pomalu sunou rafičky… Nechala jsem se schválně objednat až těsně před koncem, protože vím, že jeho žena je strašná semetrika a nedovolí mu ani minutové zpoždění z práce… Tuším, že kdyby na mě měl víc času, nedopadlo by to pro mě moc dobře… Pozoruji na sobě za poslední rok hodně změn. Někdo by řekl, že jsem dozrála… Prostě donedávna jsem byla takové kostnaté nic a najednou… Před zrcadlem ty změny přímo bijí do očí a pro mě v tomhle případě i na poplach… Docela se bojím, že tentokrát už si s vyšetřením mých prsou dá mnohem víc na čas… Přišla jsem na poslední chvíli, nemám zájem, aby po mě pokukovaly sousedky, které stejně všechny znám a vím, že si o mě nic dobrého nemyslí… Štve mě, když mě všichni odsuzují jen za to, že dobře vypadám. . Pruda. A přitom by ta návštěva tu nemusela být vůbec špatná. Už delší čas u sebe pozoruji zvláštní pocity a řekněme, libůstky? Začalo to když spolužák přinesl do třídy pár časopisů, co ukradl tatíkovi… No znáte to, prostě puberťáci, ale stejně jsem byla zvědavá, kdo by nebyl. Časopisy kolovaly po třídě a všude se ozývaly přisprostlé poznámky klukovského osazenstva naší třídy. Holky se sice tolik neprojevují, ale bylo vidět, že i je to zajímá… Se zájmem jsem se připojila k jedné ze skupinek skloněné nad otevřeným časopisem plným lidí ve všeodhalujících pozicích a přišlo mi to celkem směšný… Lízačka, kuřba, zástrčka, výstřik, lízačka, kuřba, zástrčka, výstřik… Ach jo, to je invence… Až mě to zklamání naštvalo. Copak to je pořád to samý?! Jak tohle může někoho bavit ? Naštvaně jsem zalovila v hromádce časopisů a namátkou ho otevřela uprostřed a najednou jako by do mě udeřilo… Sterilní až skoro studený obrázek ordinace se známým křeslem… Všude chrom, sklo, nerez, bílá barva… Skoro jsem cítila vlezlý pach dezinfekce, ale ten pocit nebyl ani odpuzující, ani nepříjemný… Naopak, ucítila jsem slabé zachvění v podbřišku takový ten pocit, který předchází chuť na sebe sáhnout… Pohladit si bradavky, boky a přes tenkou látku kalhotek vyzkoušet pocit nalitého poštěváčku. Uf! Co se to se mnou děje? Další stránka. Lékař v bílém plášti sedí za stolem a zapisuje něco do karty. Před jeho stolem sedí na koženém sedátku dívka o něco starší než já oblečená jen ve volném tričku a kalhotkách. Úplně cítím, jak jí studená kůže skrz slabou látku sportovních kalhotek zebe. Ten doktor nevypadal vůbec špatně. Třicet, pětatřicet. Žádný piercingem prošpikovaný slizký floutek, který běžně kouká z časopisů této provenience. Bílý plášť široká ramena spíš zdůrazňoval než zakrýval, ale nebyla to hrubá muskulatura vymláceného magora z posilovny. Spíš vlčí šlachovitost a jakási pružnost patrná i na statické fotografii. Krátký sestřih už místy mírně prošedivělých vlasů nad oválnou ostře řezanou tváří, která byla na této fotografii zachycena v energickém profilu. Oči nebylo vidět, ale stejně z toho člověka vyzařovala jakási přirozená autorita. Nejzajímavější ale byly jeho ruce. Silné a přesto štíhlé prsty souměrně prodlužující dlaň s vyrýsovanou strukturou šlach a žil. Úplně jsem si představila, že ty ruce jsou jistě schopné něžného a ohleduplného dotyku stejně jako pevného a neúprosného stisku… Další stránka. Dívka stále sedí na sedátku, ale už si stihla sundat tričko i stretchovou pushupku. Doktor se nad ní sklání zezadu a jeho dlaň zkušeně prohmatává dívčí ňadro… Jako bych cítila jeho ohleduplný a přece rozhodný dotyk. Další zamrazení… Příjemný pocit se rozlévá z podbřišku do páteře a týla a zároveň dolů do klína… Pociťuji lehkou vlhkost pramenící mezi mými stehny. Nedočkavá další stránka. Dívka se přesunula na křeslo a oblékla si tričko, což mě překvapilo, že by pokus o reálno? Lékař stojí trochu stranou a u jeho ruky se matně leskne vozík s nástroji. Můj pohled zabloudí tím směrem a srdce se rozbuší prudčeji… Studené, lesklé, oblé, ostré, nerez, guma, sklo… Bože, je vůbec možné, aby všechno to na něco bylo??? Aby to množství předmětů a pomůcek bylo opravdu určeno k prozkoumávání a vyšetřování zákoutí a tajemství ženských kundiček? Další mrazení. Tentokrát mnohem intenzivnější… Vlhko se začíná vsakovat do kalhotek a mrazení v hrotech bradavek, které se třou o látku trička přechází z fáze lehkého vzrušení do pevného ztopoření. Horečná další stránka. Dívka sedí stále na křesle, ale nohy už má široce rozhozené a řemínky připásané k podpěrám lýtek. Její tmavá kundička se vlhce leskne v záři výkonného halogenového reflektoru. Z fotografie čiší horko, které její pičku pomalu rozpaluje k nesnesitelnému žáru. Oči dívky se se směsicí očekávání, obav, studu a tajeného záblesku vzrušení upírají na stolek s nástroji. Zdá se, že přestává vnímat okolní svět a zvolna se noří do hlubin svých nejniternějších představ jakoby ani nevnímala lékařovu přítomnost, jakoby existovala jen ona a nástroje na stolku… Jakoby on byl jen prostředníkem, který dopraví ty nádherné a zároveň nebezpečné předměty hluboko, hluboko do jejího klína… Pohled do očí té dívky mě úplně rozdělal a vodopád z mého klína už tenká látka naprosto nedokáže zadržet… Najednou jsem to já kdo sedí s pevně spoutanýma nohama v tom studeném nemocničním křesle a třese se touhou po tom, co se neodvratně blíží… Chce se mi křičet, ale hrdlo mám stažené prudkým vzrušením… Přes záři reflektoru nevidím nic, jen ty Ruce, Ruce které se blíží k mému klínu a svírají něco hladkého studeně lesklého… Nepoznávám co, to je, ale ruka se blíží k mému klínu a šíp palčivého chladu se zavrtává do mého klína, postupně mě proniká a usidluje se v mých útrobách… Chlad pomalu odeznívá jak předmět v mé kundičce přebírá její sálající horkost. V tu chvíli se opět objevují Ruce. Stisknou páku na hladkém nástroji a můj klín se otevírá jako neznámá jeskyně. Opět do mě vniká chlad. Vnímám závan studeného vzduchu, ale myslím, si, že je to pouze moje představa, protože v tetelícím, bílém žáru výbojkou rozpáleného vzduchu přece nemůže být chlad. Přesto tu je. Prostupuje mnou a zaráží se až o moji páteř, kde vibruje a brní až v mém mozku. Je to jako bodání milionu ledových jehliček a vrací se zpět do mého klína kde vybuchuje přívalem dalšího mokra. Ruce se opět objevují a nesou… Proboha!!! V jejich prstech se leskne břitvovité ostří skalpelu!!! Hlas, kultivovaný, hluboce modulovaný, který vychází zpoza bílého slunce reflektoru zní velitelsky:“ zůstaň v klidu, nehýbej se, nebude to bolet…“ Bože!!! Čepel mizí v mých útrobách. Cítím chlad toho potencionálně smrtícího nástroje… Jediný neuvážený pohyb a moje kundička bude zmrzačená!!! Ach!!! Strašlivá směsice strachu a rozkoše… Snažím se ani nedýchat, ale moje srdce žene pulzující krev šíleným tempem a jeho bušení cítím na špičce rozdrážděného poštěváčku… Elektrizující dotyk břitvovitého ostří s útrobami mé kundičky působí jako rána kladivem… Už se nemůžu udržet… Stěny pochvy se divoce svírají kolem neúprosně nepoddajné tvrdosti zrcadla hluboce zaraženého v mé pičce, horko a chlad a vlny bouřlivého orgasmu zaplavují moje tělo… Jen poslední část mého racionálního vědomí drží mé tělo jako přikované ke křeslu a nutí moje ruce pevně svírat ohmataná madla v pudu sebezáchovy, který se snaží bojovat s mým zvířecím orgasmem. Stojím uprostřed třídy… Sleduji udivené pohledy svých spolužáků, které se upírají na mou tvář ještě zrůzněnou prožitým orgasmem… Pomalu se vracím do reality. Hodiny posunuly velkou rafičku sotva o pět minut… Dveře ordinace se otevírají. Zvedám se z lavice v očekávání odporně skřehotavého hlasu, který mě, tak jako již několikrát od mé puberty se slizkou úlisností pozve dál… Kultivovaný a hluboce modulovaný hlas velitelsky pronese : „další!“ Můj poslední záblesk vědomí ještě zaregistruje Ruce, které mě zachytí než se v mdlobě svezu na zem…

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *