Cizí žena v našem pokoji

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Svěřím se s něčím, co se stalo minulé léto. Byla jsem na dovolené s partou kamarádek a manžel zůstal v Praze. Jezdíme tak už pár let s holkami na dámskou jízdu a ano, je v tom trochu sexuálního harašení. Jsme ještě mladé, udržované a turistky. To poslední je asi pro snědé mládence od moře nejdůležitější a nám jejich pozornost nevadí. Ale aby to nevyznělo jinak, než to je. O sex (alespoň co vím) nejde a vše se odehrává v rovině příjemného flirtu a sluníčkové pohody. Telefony jsou zakázané, na naší akci nesmí rušit žádný přítel/manžel a ani nikdo z práce. Naši partneři ví, že pokud by se něco stalo, zavolá jedna z nás z hotelu a to naše čtrnáctidenní ukrývání na pláži nám tolerují. Konec konců, mají doma klid a svobodu. Ani já, ani kamarádky nemáme děti a tak nečekáme, že budeme muset po telefonu radit jak přebalit plenku, kde je sešit do školy, nebo nedej bože, jak zamaskovat akné (no, tak staré zase nejsme). Ani loni tomu nebylo jinak. Tedy až na návrat z dovolené zpět do vlasti. Letadlo dosedlo na čas, Petr měl čekat na letišti. Ale v příletové hale nikdo, venku také ne, na mobil se mu nešlo dovolat. Nějaký čas jsem na něj čekala a pak jsem to vzdala. Taxík sice nevyšel nejlevněji, ale na MHD jsem v sychravé Praze náladu neměla. Chtěl jsem být rychle doma, zjistit proč partner nepřijel a dát si sprchu. Příliš upovídaný řidič mi zastavil před domem, pomohl vyndat zavazadla z kufru a spokojený s dobrým ritem zmizel v dáli. Z malého batůžku jsem vyhrabala klíč, odemkla dveře od našeho činžáku a natahala bagáž do výtahu. Páté patro, klíč do zámku, otevřít dveře, pohled do chodby a tam … místo mého miláčka stála ve dveřích do kuchyně jakási platinová blondýna s celkem vyvinutým poprsím a překvapeným výrazem ve tváři. V tom jsme si asi byly hodně podobné. Překvapení. Prsatá a ani blond nejsem. Mne zdobí zrzavý vlas, pihy a jak já říkám, sportovní prsa co mne nezmlátí při běhu. Nějaký čas jsme se tak okukovaly a pak se začaly o překot tázat té druhé, co tam dělá, kde vzala klíč, vřeštěly na sebe, že jedna na druhou zavoláme policii a že každou chvilku přijde partner/manžel a bude zle. Prostě dvě ženské v jednom kurníku a s pocitem, že ta druhá je buď zlodějka, nebo tele, co neví, že je v cizím bytě. Při tom dohadování jsem si uvědomila, že na zlodějku je příliš spoře oděná a ani ta vařečka v ruce, pokrytá něčím červeným, nebudí dojem krádeže za bílého dne. Ona zas zaregistrovala moje kufry a došlo jí, že se paní domu vrací z dovolené. Tehdy si ještě myslela, že o den dřív. Ten můj prevít si spletl datum mého příletu a čekal mne až další den. Ta prsatá blondýna, co mi úřadovala v kuchyni, to byla, jak mi sdělila později, jeho kolegyně z práce. Přesvědčená, že nám to doma neklape (no, asi ne, jak se ukázalo) a že rozvod je jen otázkou majetkového vyrovnání a já že to brzdím. Prostě trapná klasika plků od ještě trapnějšího nevěrného muže. Ač to bude znít asi divně, tak po tom vzájemném osočování a vztekání se v chodbě bytu, jsme se nakonec dopídily stavu věci … tedy že ona je milenka mého muže a čeká, až se vrátí ze střelnice, kam šel s kamarády. Což sedělo. Petr je vášnivý střelec a na střelnici zbudované v původním protiatomovém krytu není signál. A vaří mu večeři. Což je od milenky tedy výkon. Blondýnce, Monice, zas došlo, že já se nevrátila dřív, ale že se Petr spletl v datu. Záhada setkání vysvětlena. Co bylo dál, to je to, oč se tu chci podělit. Ne, to setkání ve dveřích nebylo hlavním bodem. S Monikou jsme se dokázaly nejen dostat přes to úvodní divadlo, ale dokonce si otevřít víno a promluvit si jako žena se ženou. Vysvětlit si skutečný stav. Já se dozvěděla, že ona s Petrem chodí už téměř rok, ale tohle je její první návštěva u nás. A že já jsem na dovolené, kde mu tak jako tak zahýbám a jen co se vrátím, budeme řešit rozvod. Monice zas došlo, že náš rodinný stav nebude tak tristní a že o rozvodu nepadlo nikdy ani slovo. A že asi ani nebudu taková mrcha, jak jí vysvětloval. Víno padlo a večeři co Monika připravovala pro Petra jsme snědli spolu. On stále nešel. Ani milenka mu nestála za zkrácení jeho dabltapů, či jak se to píše a jmenuje. Ano, v tom jsem ho poznávala až moc dobře. Střílí, nehledí na čas, debatuje s kamarády a pak se někdy milostivě vrátí domů. S vínem a vzájemným poznáváním přišel i nápad na takovou malou pomstu. Petr se vrátil asi půl hodiny po tom, co nás napadlo si spolu zalézt do postele a předstírat mileneckou scénku. Nevěříte? No, já bych si něco podobného před návratem z dovolené také neuměla představit. Ale v tom rozrušení, vzteku, pochopení a touze se nějak pomstít, tam to prostě vzniklo a když Monika pomáhala udržovat „vzrušení“ z pomsty spolu se mnou, nešlo couvnout. A ani jsem nechtěla. Když jsme slyšely klapnout dveře, spustily jsme pohyb pod peřinou. Obě jen ve spodním prádle, dotýkaly jsme se, ale jen tak na oko a čekaly až Petr vejde do ložnice. Uvítat jsme ho chtěly velkým vášnivým líbáním. Petr si dal na čas. Nedělaly jsme hluk, jen tak lehce „sténaly“ a čekaly až se rozkouká. On zřejmě začal obhlídkou kuchyně, pak obýváku a ložnici nechal jako poslední. Dost času na pro mne velice překvapivé zjištění. Doteky Moniky, byť hrané a nesmělé, mi nebyly vůbec nepříjemné. Ale nebyl čas své pocity zkoumat. Petr vešel rozjařený do ložnice se zvoláním: „Miláčku, jsem doma“ a zkameněl. Po očku jsem sledovala co Petr na naši akci. Totéž Monika. Ale při tom … Začaly jsme se líbat, jak bylo domluvené a po prvních pár vteřinách už nebylo potřeba moc předstírat a hrát. Byl z toho ten nejúžasnější polibek, jaký jsem kdy zažila a můj vůbec první se ženou. Trval dlouho, ale skončit musel. Petr tam stál, nevěřil svým očím a bylo vidět, jak mu to v hlavě „šrotuje“ a přemýšlí, co se to děje a jak on z toho vybruslí. Obě jsme ho hezky přivítaly. Něco jako to jsme rády, že už jsi doma. Já ho pak poslala do kuchyně, ať si vezme v ledničce párky, nebo vajíčka a že pak za ním s Monikou přijdeme. Teď ať neruší. Ani nehlesl, vyklidil pole a když jsme po pár minutách dorazily za ním, jedl studený párek s hořčicí a přikusoval chleba. Měla jsem pocit, že otevřít okno a říct mu skoč, poslechne. Daly jsme mu slovo a on začal vysvětlovat a vysvětlovat. Zamotával se do toho čím dál víc. Asi ho mátlo, že nekřičíme, že stojíme proti němu spolu a zjevně to mezi námi i jiskří. Což ale nebylo původně vůbec v plánu. Ne, nezvládl to ani trochu. Tak jsme ho politovaly a když Monika navrhla, že mne zve do strip baru (ta holka umí žít) a že by nás tam mohl Petr dovézt, nebyla jsem rozhodně proti. A on jen jako hlupák kýval že ano a nechal se vláčet silou okamžiku. Co následovalo jsem si užila moc a moc. S Monikou byla neskutečná zábava a navíc nebyla hloupá, jak jsem od peroxidové blondýny s bujnými ňadry očekávala. Naopak. Zdálo se, že se za tu fasádu snaží spíš schovat. Strip bar byl dokonalý, kluci nádherní a Petr? Ten se mohl přetrhnout, jak o nás obě pečoval. Nosil pití, hrál si na bodyguarda a o své nevěře ani nešpitl. K ránu jsme odvezli Moniku domů a pak se s Petrem vrátili do našeho hnízdečka. Dali jsme si víno a promluvili si. Žádná hádka, žádné výčitky. Jen sdělení důvodů, vysvětlení pocitů a domluva co dál. Čekáte trojku? Ne, to opravdu ne … i když Petr se odstěhoval bez jakéhokoli konfliktu. Byt byl můj, po rodičích a i když byl Petr nevěrný hlupák, tak nebyl ani zlý, ani zákeřný. Jen už jsem s ním žít nechtěla a on naštěstí necítil potřebu se tomu moc bránit. Navíc i on měl byt, který jsme do té doby pronajímali. Monika se s ním rozešla také. Ta to vyřešila SMS hned ráno. A dál? Možná už tušíte S Monikou jsme víc než kamarádky. Ne partnerky a ani ne milenky. Nazvala bych to kamarádky v očekávání, co si dokonale rozumí a umí si vyhovět. Muže kolem sebe máme. Ale nelovíme, užíváme si jejich pozornosti jako svobodné holky, no, já jako rozvedená holka a zatím nám to tak stačí. Možná jednou přijde pán s velkým P (bez dvojsmyslu) a pak … to se uvidí. Do té doby máme jedna druhou a letošní dovolená byla plná nejen sluníčka, ale i příjemného flirtu, který se ale nově obešel bez snědých přímořských mladíků. A jestli to s Monikou zkusíme? Občas na to chuť mám a vzpomínám, jaké to bylo tenkrát v té posteli. Ale chybí asi odvaha a Monika to nejspíš cítí stejně. Nu, uvidíme časem

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *