Cesta po Evropě

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Dnes už ani nevím, jestli to byl můj nebo její nápad, projet Evropu autem křížem krážem. Pravda je, že už nás po 5 letém manželství nebavilo trávit dovolené na hotelech v profláknutých destinacích za mořem na východ i západ, když pořádně člověk ani nepozná kolorit poznávané země.

Jako kluk jsem hltal Májovky a vždy mě fascinovaly cesty – ať již coby Old Shatterhanda na západě či coby Kara ben Nemsího na východě bez cestovních kanceláří a odkázaného na pohostinnost místních obyvatel.

Prostě jsme si s Klárou řekli, že do auta naložíme jen nejnutnější a na tři týdny vyrazíme. Spali jsme v autě, ve stanu, pod širákem i v penziónech, projeli po okreskách mimo dálnice Slovensko, Maďarsko a právě jsme se chystali přejet do Rumunska, kam jsem se já osobně těšil nejvíc, neboť Balkán znamená dobrodružství. To nás potkalo hned první den.

Byla už skoro tma, když nás stavěla hlídka policie na silnici vedoucí lesem, kde s ohledem na nulový provoz a nejbližší městečko asi 50 km vzdálené, bych policejní patrolu nečekal. V duchu jsem přemítal, jestli jsem udělal nějaký dopravní přestupek a současně kalkuloval, jestli to spraví krabička cigaret či pár plechovek piva. Klára podřimovala na sklopené přední sedačce a neměla zapnutý pás. Snad si toho nevšimnou. Všimli, a aby taky ne, když Klára lákala pozornost svým zjevem, zejména svýma nádhernýma čtyřkama s velkýma bradavkama, které jí prosvítaly skrz bílé tričko.

Zastavil jsem u krajnice a vystoupil z auta, dveře jsem nechal otevřené, nechtěl jsem s nimi bouchat, aby se Klára nevzbudila. Jeden z policajtů, co vypadal jak koule (lepší přeskočit jak obejít) mi pokynul, ať jdu k jejich autu, které stálo asi o pět metrů dál, a ten druhý – obrovský hromotluk – se šoural k našemu džípu s baterkou v ruce. Posvítil dovnitř oknem u spolujezdce a něco vyštěknul směrem k nám.

Nerozuměl jsem ani slovo, ale jelikož ten blbec pořád svítil na Kláru, pochopil jsem, že ho nejspíš upozornil na kočku v autě. Tlusťoch, který mě vcelku plynnou angličtinou žádal o doklady, pomalu přešel k našemu autu a já šel za ním. Pak se zašklebil a povídá: „S tím rozbitým světlem nemůžete jet dál, pane.“ Zatvářil jsem se asi dost hloupě, protože všechna světla svítila perfektně, ale pak jsem pochopil, že chce asi úplatek. Pro jistotu jsem se zeptal, které světlo má na mysli, ale on najednou vytáhl pendrek a praštil s ním do pravého reflektoru. Střepy se rozlítly na všechny strany a rána probudila Kláru, která se zvedla a začala mžourat a ptát se, co se děje. „Co děláš ty idiote!“ zařval jsem na policajta a hned jsem dostal pendrekem do břicha.

Jak jsem se prohnul, chytil jsem ještě jednu na záda a než jsem se nadál, měl jsem na rukou želízka. Hromotluk hodil tlouštíčkovi i svoje klepeta a za chvíli jsem byl přikurtovanej k trubce ochranného rámu na přední masce auta. Klára začala ječet, ale hromotluk otevřel dveře, vytáhl Kláru za vlasy ven z auta a dal jí pár facek, že raději ihned zmlkla a jenom fňukala. Tlouštík mě mezitím prošacoval, přičemž mi stáhl i kalhoty se slipama až na kotníky. Hned se začal řehtat a šťouchal mě pendrekem do šulina, který byl zcvrklý strachy. „Tímhle mrzákem pícháš tu svojí kočičku? No to si tedy moc neužije, ale my s tím něco uděláme, viď Anatoli?“ Anatoli se zasmál a jedním trhnutím ruky zbavil Kláru trička. Její krásný kozy se jen zhouply a daly vyniknout své kráse. Anatoli Kláru levačkou pořád držel za vlasy a pravačkou jí začal zpracovávat pravé prso svou mohutnou tlapou. Zíral jsem jak u vytržení, protože Klára se kupodivu ani moc necukala a okamžitě jí naběhly bradavky. Celá zrudla v obličeji a já si všiml, že se dívá směrem k tlouštíkovi, kterému jsem v tu chvíli nevěnoval pozornost. Otočil jsem se jeho směrem a viděl, jak mu z rozepnutého poklopce visí jeho naběhlý čurák úctyhodných rozměrů a začíná se zvedat vzhůru. Překvapilo mě, že tak tlustej chlap má takového ptáka. Já sám mám docela slušnej kousek něco kolem 20 cm, ale tenhle měl určitě kolem 20 cenťáků v klidu a byl navíc hrozně tlustej.

Jak si ho začal honit, bylo vidět, že má průměrný žalud, ale hned o něj se mu péro drasticky rozšiřovalo, že vypadalo jak malý míč na ragby. Hromotluk mezitím hodil Kláru zpět do auta a začal si rozepínat uniformu. Klára se hned snažila po břiše přelézt přes sedadlo řidiče a už skoro vylézala ven levými dveřmi, když jí tlusťoch zastoupil cestu se svým ptákem v ruce. Klára ječela a snažila se vrátit, ale to už z ní Anatol stahoval kraťasy i s kalhotkami. Klára sebou mrskala, kopala, ale nebylo jí to nic platné. Policajt si v klidu rozepnul kalhoty, vytáhl z nich pásek a několikrát Kláru přetáhl přes hýždě. Kvůli dveřím auta se nemohl moc rozmáchnout, takže údery neměly takovou sílu, přesto Kláru zklidnily. Dokonce mi připadalo – měl jsem přece výhled jak v první řadě v kině – jako by trochu špulila zadeček v očekávání dalších ran. Tlouštík se mezitím začal soukat na moje místo řidiče, takže Kláru trochu odsunul a pak si ji zase za vlasy přitáhl hlavou do klína. „Teď mi ho kočičko pěkně vykouříš, nebo nastartuju, šlápnu na pedál a ten tvůj princ se pěkně povozí pod autem.“ Klára pochopila, jak by se mi asi vedlo, kdyby splnil svoji pohrůžku. Jak tak klečela na sedadle spolujezdce, podívala se mi přes přední sklo do očí, a když viděla, že jsem přikývl, sklonila hlavu a strčila si tlouštíkovo péro do pusy. Hlava se jí pohybovala nahoru a dolů a po chvilce si i pomáhala rukama. Anatoli i já jsme je pozorovali a najednou mi připadalo, že při tom kouření trochu pracuje celým svým tělem. Zadeček se jí pohyboval jakoby kopulačními pohyby a stehna jí šla trochu od sebe.

Hromotluk si toho taky všiml, zvedl svou obrovitou pazouru, napřímil ukazováček a prostředník a pomalu začal přejíždět Kláře po vyholené kundičce, která už se nejspíš leskla vlhkem, neboť vzápětí mu tam oba prsty zajely jak po másle. Klára přirazila a prohnula se v zádech. Trochu zakroutila zadečkem a začala přirážet jako zběsilá. Nevím, co to do ní vjelo, ale začala si to užívat nevídaným způsobem. Stál jsem před autem jak vrostlý do země a pták mi proti mé vůli trčel vzhůru jako sloup. Anatoli něco zahuhlal a tlouštík mi hned tlumočil. „Když se ti tak líbí, jak si tvoje ženuška užívá, tak to tě nesmíme zklamat, chlapče.“ Anatoli, zatímco jednou rukou protahoval Kláře dírku, druhou rukou si z kalhot vylovil něco, co vypadalo jako anakonda. Párkrát pohonil tu obludu a za chvíli bylo v pohotovosti asi 30 cm klády tlusté jak moje zápěstí. Vytáhl z kundy prsty a pomalu tam začal soukat ten svůj sochor.

Říkal jsem si, že se tam v žádném případě nemůže vejít, ale proti mému očekávání začala kláda mizet uvnitř mojí ženy, a to za její vydatné pomoci, neboť se na čůráka doslova sama navlékala. Na chvíli přestala kouřit tlouštíka, trochu se nadzvedla a přes pravé rameno se podívala na mě se slastným výrazem ve tváři. Nikdy jsem ji takhle neviděl a byl jsem z toho v šoku, když do toho začala sténat. „Miláčku, to je nádhera mít v sobě takhle zapasovanou kládu, ano, ano, mrdej mě ty hovado, vem si mě, vystříkej mě, ještě, ještě, ještě…“ Přirážela jako zběsilá a přitom se hlavou vrátila do klína tlusťocha a opět se pustila do jeho ocasu. Tlouštík za chvíli začal rudnout a poulit oči a během několika vteřin zařval, vzepjal se a napumpoval svoji dávku Kláře do krku. Ta se začala skoro dusit, jak jí tlačil hlavu dolů, ale pak trochu povolil a Kláře z pusy vytékal bílý proud toho, co nestihla spolykat. Jak se jí uvolnilo hrdlo, začalo se z něj opět ozývat táhlé kňučení, které věstilo přicházející orgasmus. Anatoli přirážel jak šicí stroj a Klára se najednou roztřásla a začala doslova řvát slastí. To vyhecovalo hromotluka k ještě rychlejším přírazům a za chvíli to do Klárky stříkal jak o život.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem se podvědomě třel ptákem o auto a začal jsem stříkat taky. Přesto všechno, že jsem na vlastní oči viděl, jak mi znásilňují manželku, byl jsem tak vzrušený, že city šly stranou a zvítězily pouhé pudy. Než jsem si uvědomil, čeho všeho jsem byl právě svědkem, policajti se oblékli, nasedli do auta a chystali se k odjezdu. Tlouštík pak přeci ještě vystoupil z auta popošel ke mně, ze svazku klíčů odepnul malý klíček, který odhodil mezi stromy do trávy. „Ty klepeta si nechte na památku, jo, a dejte si spravit to světlo, takhle tady jezdit nemůžete.“ Ještě se polaskal pohledem na mou Kláru, která vyčerpaně ležela na břiše přes přední sedačky, nasedl a odjeli.

Po asi 10 minutách ticha jsem nesměle pípnul, „Lásko, nešla bys prosím najít ten klíček od pout?“

Klára se pomalu zvedla, vylezla z auta a přišla ke mně. Chvíli se mi dívala do očí a pak mi řekla, „Já vím, že za to nemůžeš, nemohl jsi nic dělat. Ti hajzlové by tě klidně zabili.“ Pak vzala baterku a po chvíli klíček našla.

Po několika kilometrech jízdy, kdy jsme oba mlčeli, promluvila, „Já za to taky nemůžu, promiň mi to.“

„Lásko co bych ti měl promíjet, to je přece jasné, že ty za to nemůžeš. Znásilnili tě.“

„Já za to nemůžu, že se mi to líbilo….“

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *