Bastard – orál na rozloučenou

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Byla sobota ráno. Nebo ráno, spíše dopoledne a s manželkou jsme se chystali ven z postele. Proběhla pravidelná ranní hygiena, snídaně u televize a také jsme probrali plán celého sobotního dne. Z naší diskuze vyplynulo to, že po menším odpočinku po snídani půjde manželka připravovat oběd a já musel jít pokračovat se svým rozdělaným úkolem ze včerejška, což byla oprava šatní skříně. Odebral jsem se tedy do ložnice a dal se do práce. Jelikož nejsem žádný Bořek stavitel a úroveň mé zručnosti se limitně blíží k nule, tak si dovedete představit, že se mi do toho vůbec nechtělo. Něco mi říkalo, že se to se mnou pěkně povleče. Problém byl v tom, že nám vypadla celá zadní stěna skříně, takže když se do ní dávalo vyprané prádlo, tak většinou již uložené zapadlo mezerou dolů. Započal jsem tedy dílo. Aby toho nebylo málo, tak nejenom, že jsem lempl na ruce, ale ani mé tělo nehrálo samým svalem a proto jsem měl s odsouváním skříně ode zdi velké problémy. Ani koberec na kterém skříň stála mi situaci moc neulehčil. Když jsem se snažil kus nábytku odsunout, celý kolos se začal naklánět. Kdybych včas nepřestal, skříň by se převrátila a z toho by pravděpodobně manželka neměla radost. Asi po dvou hodinách mého zápolení mě manželka zavolala k obědu. V klidu jsme si dali guláš a šli se natáhnout k televizi. Žena si pořád něco cvakala do svého chytrého telefonu a televizi moc nesledovala. „Co tam furt děláš s tím telefonem?“ Zeptal jsem se. „S kým si pořád píšeš?“ Z legrace jsem jí pokáral. „S nikým. Jen si čtu maily.“ Odpověděla. Později odpoledne jsem si na ní všimnul, že je nějaká nesvá, že se jí něco honí hlavou. „Co ti je? Stalo se něco? Si nějak potichu.“ Na což manželka odpověděla „Néé, nic mi není.“. „Určitě?“ Ujišťoval jsem se. A když se na mě jen tak podívala, tak mi bylo jasné, že se něco stalo a udeřil sem „Tak to vyklop. Co se děje?“. Manželka věděla, že když už se takhle začnu ptát, tak že nepřestanu dokud se nedozvím pravdu. A už to z ní lezlo. Sice jak z chlupaté deky, ale lezlo.“ „No, víš. Psal mi David. Že by mě chtěl vidět. Chce si o něčem promluvit.“ To byl její bejvalej. Takovej strašnej idiot. Nechápu co na něm viděla. „Cože? Tak na to zapomeň. Neexistuje. Napiš mu ať se dá už konečně dohromady. Je to už pár let.“ Přišlo mi, že to musel být nějaký psychopat, protože po takové době si nedokázal najít nikoho jiného a stále se upínal k mé ženě. Jednou za čas jí vždycky napsal nějaký blábol, většinou když byl pod vlivem alkoholu. „Je na tom teď dost špatně. Jen si promluvíme. Vysvětlím mu teda, že takhle to už nejde. Že na mě musí konečně zapomenout.“ Po kratší debatě jsem tedy souhlasil. Měl jsem však jedinou podmínku, že půjdu také. Počkám někde za rohem a potom půjdeme domů. Vše se konečně skončí a už nás nebude otravovat. Většinou jsme se totiž kvůli jeho výlevům pohádali, protože jsem prostě nedokázal pochopit, proč po takové době pořád otravuje. Na večer někdy kolem šesté hodiny jsme se sebrali a vyrazili za tím blbcem. Když jsme se blížili k onu místu, tak pár metrů před cílem mě manželka zastavila. „Tak tady počkej. Půjdu s ním promluvit co vlastně chce. Vysvětlím mu, že tohle nemá cenu, aby takhle na mě pořád myslel.“ Čekal jsem tedy před brankou parku, kde se měli sejít. Nenápadně jsem nakoukl z pozarohu a viděl takový plácek s pískovištěm, prolézačkou za kterými byl takový menší živý plůtek, který zakrýval lavičku. Žena šla rovnou k té lavičce, protože tam už čekal ten krypl. Posadila se vedle něj a začali si povídat. Raději jsem se schoval zpět za roh, abych nebyl spatřen. Své čekání jsem si zkracoval mobilní hrou. Zhruba po 20 minutách se mi na displeji zobrazila sms zpráva od manželky. „Ahoj miláčku, vypadá to tady na dýl než jsem si myslela. David je uplně na dně, tak to s ním proberu, aby neudělal nějakou blbost. Jdi teda domů ať nemusíš čekat venku.“. „No a co! Ať se třeba zesere dement jeden!!!“ Říkal jsem si. Odepsal jsem jí ať se s ním moc nezdržuje, že je to jeho boj a ač nerad, tak jsem se vydal směrem k domovu. Nainstaloval jsem do uší sluchátka, aby cesta lépe utíkala a asi v půli cesty jsem zjistil, že nemám klíče. Poslední z bytu šla manželka a zamykala. „Ty vole to je bezva“ zadrmolil jsem vztekem mezi zuby a vydal se zpět do parku. Když jsem se cca po 15 minutách dopravil k brance a nakoukl do parku, radost jsem neměl. Idiot tam seděl sám, ruce natažené podél opěradla lavičky jak nějaký macho a čuměl někam na měsíc. Ne že by byl nějaký vysekaný. Kdysi prý posiloval a bla bla, ale byl spíš trochu oplácaný. Ale bylo vidět že ještě nějaké svaly na něm zbyly. Já tam stál bez klíčů celou cestu od domova. Vytáhl jsem mobil a začal psát ženě, kde je. Že jsem zpátky u parku a že klíče má ona. Než jsem zprávu odeslal, tak jsem pohledem zkontroloval park a zrovna v ten okamžik se zpoza keře vynořila hlava mé ženy. „Co to… kurva do prdele co to je?!!“ blesklo mi hlavou a než jsem se stihnul vzpamatovat, tak ten zmrd položil manželce pravou ruku na hlavu a sesunul jí zpět dolů pod úroveň keře. V ten okamžik mi po zádech přejel mráz jakoby za mnou stál sám Sub Zero z Mortal Kombatu. Neměl jsem vůbec tušení co mám dělat, co to vlastně znamená, jestli se mi to nezdá. Orál, s ním? Rychle jsem park oběhnul z druhé strany a zastavil se až za obvodovou zídkou za kterou byla lavička, kde se vše odehrávalo. Byla už tma a tak jsem se podíval přes zídku, abych měl jistotu, že jsem viděl skutečně to co jsem viděl. Bohužel to byla pravda. Ta malá děvka mu ho v klidu kouřila. Nevěřil jsem vlastním očím. Moje nádherná manželka tam dřepěla před tím bastardem a dělala mu dobře. Dlaněmi se opírala o jeho stehna a ústy o jeho nadržený klacek. „To je vono. Pořádně mi to udělej!“ se ozvalo do manželčina tlumeného vzdychání. Byl jsem neuvěřitelně znechucený a nasraný z celé té situace. Ale nezmohl jsem se na nic jiného, než dál vše tiše sledovat. „Mmmm… pořádně mi ho vykuř!! Vidíš jak pěkně saješ.“ Po několika minutách si ho manželka vyndala z pusy a pronesla něco co mi opravdu moc nepřidalo „Až budeš, tak nemusíš nic říkat. Já se o to postarám, ano?“ Bez jakékoliv odpovědi jí byla opět položena ruka na hlavu, která jí nasměrovala zpět na tu kládu. Tentokrát ji nedal pryč, ale začal s ní určovat tempo jakým měla manželka pokračovat v jeho uspokojování. „Jo… dělej… dělej Anetko… nepřestávej!!“ Postupně zrychloval a zrychloval. Čím dál víc si jí na sebe přirážel. „Jooo… aaaahh!!!“ Stačilo už jen pár zasunutí do jejích vlhkých úst a začal stříkat. Moje Anetka se mírně nadzvedla a přijímala dávku za dávkou, kterou do ní ten čůrák stříkal. Anetka sic tlumeně ale hlasitě vzdychala a do toho bylo zřetelně slyšet jak pravidelně polyká. Pumpoval to do ní jak o život. Jen se u toho ten zmrd chvěl, funěl a užíval si tu úlevu do pusinky mojí manželky. To ve mě vyvolávalo dosti rozporuplné pocity. „Tak se mi to líbí. Jen polykej!! Jako za starých časů.“ Jakmile se vyprázdnil a Anetka spolkla poslední doušek jeho spermatu, tak se začala zvedat, když v tom jí zajel rukama do vlasů a začal jí tlačit zpět na čůráka, aby si jí ještě trošku užil. „Ale notak… přece mě jen tak neodbydeš? Pohraj si s nim ještě. Vim že to sama chceš.“. „To jo ty idiote!! Ses posral, ne?“ Pomyslel jsem si a hned v zápětí jsem si uvědomil co to melu za blbosti. Vždyť mu ho teď ta moje ženuška ukázkově vykouřila a až do konce. Manželka neodporovala a nechala se jím vézt. Takto mu po něm ještě ústy klouzala minimálně 3 minuty než jí uvolnil a dovolil jí vyndat si ho z pusy. Po té se na něj podívala, z hluboka oddychovala a přes zalepené rty pronesla „Úplně… (polknutí) sem zapomněla jak moc stříkáš. Málem sem to nedala. Jen tak tak sem Tě stíhala polykat.“. Z těch řečí jsem byl víc a víc znechucen, ale zároveň mě na tom něco vzrušovalo. „Je vidět, že sem Tě to naučil dobře (smích)“. „Přestaň!!“. „Dobře vim co máš ráda. Pořádně vycákanou pusinku! Se vsadim, že ten Tvůj mamlas Tě nedokáže vystříkat ani ze třetiny tak jako já, co? Nemám pravdu? Nejlepší orál ti vždycky dopřeju jen já!“ „Nech toho! Tohle se nemělo vůbec stát. Nechápu jak sem na to mohla přistoupit. Poslední kuřba… taková blbost!“. To mi celou situaci osvětlilo. Ten šmejd chtěl ještě vykouřit než jí přestane otravovat. „Tak už mi nepiš a zapomeň na mě. Jsem vdaná a nikdy bych se k tobě stejně nevrátila. Už musím jít. Ahoj“ Anetka se vydala domů a já rychle běžel napřed, abych byl doma dřív než ona a mohl zahrát divadýlko, že na ní celou dobu čekám před barákem. Celou cestu domů mi v uších znělo to vzrušující tlumené vzdychání jak Anetka poslušně polykala semeno svého bývalého přítele. Bastard jeden!!

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *