Adélka

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

Moje setřenice Adélka je pěkné kvítko. Je jí deset let, ale vypadá to, že už s ní mlátí puberta. Mám s ní takové zážitky, že se o nich v normální společnosti nedá mluvit. Ale napadlo mě, že bych je mohla napsat v krátké povídce, protože to stojí za napsání. Adélka je krásná holčička, má dlouhé blonďaté vlasy, až na záda, a má modré oči. Mám ji moc ráda, je to moje sestřenice, která umí pěkně překvapit. Pamatuji si, jak jsem byla jednou u ní na návštěvě, teta něco vařila a ona jí pomáhala. Seděla jsem v kuchyni u stolu a povídala si s tetou. Najednou se ve dveřích objevil strejda a povídá: „Kde jsou ty kalhotky, co jsme ti koupily, máš je na sobě?“ ptal se Adélky.

Adélka dostala od tety a strejdy nové kalhotky, ale jí se nelíbily, a tak je schovala a nenosila je. „Nemám.“ řekla strejdovi. „Ale máš, to by se jinak válely na posteli.“ usmál se strejda. Adélka většinou, co nechtěla nosit, nechávala pohozené někde ve svém pokoji, buď na posteli nebo na křesle. „No nemám.“ řekla opakovaně Adélka. Strejda se jen usmíval a tvářil se, jako by si z něho Adélka utahovala. Ta už to nevydržela a nadzvedla si svoje, až k lýtku dlouhé, narůžovělé lehké šaty a řekla: „No podívej, že nemám.“ V tu chvíli jsem se až lekla, ona normálně ukázala strejdovi svojí pipinku. Ten jí hned okřikl, ať toho nechá a kouká si vzít nějaké kalhotky. No já jsem z toho nemohla. V ducu jsem se pak začala smát, fakt mě to pobavilo. Nebo jednou, to jsem s ní byla venku na procházce. Byly letní prázdniny a tak jsme šli za město, trochu provětrat naše těla. Šel s námi i její kamarád, myslím, že mu bylo deset let, tenkrát bylo Adélce devět let. Ten den bylo tak 24 stupňů, nebylo kdovíjaké horko. Zastavily jsme se na jedné loučce a sedli si do trávy. Adélka měla šaty, tak nad kolena, a jak si sedla, byly jí vidět kalhotky, jak roztáhla nohy. Ten kamrád, mám dojem, že se jmenoval Martin, se jí díval mezi nohy, nenápadně jsem to pozorovala. Ale jak si toho všimla Adélka, povádá: „Kam mi to koukáš?“ „Nikam.“ řekl ten Martin a začal koukat jinam. „Já jsem tě viděla.“ řekla Adélka. Asi minutku bylo ticho a pak jsem si zase všimla, že se jí Martin opět kouká na kalhotky. Jak si toho všimla i Adélka, povídá: „Zase mi tam koukáš?“ „Ne“ odpověděl Martin. „Ha ha ha, já jsem tě viděla“ řekla Adélka. „A tak ho nech, je to kluk a ty rádi koukají po holkách“, řekla jsem já. „Ale nemusí mi čumět na kalhotky“ odpověděla mi Adélka. „Ty toho naděláš“ řekla jsem Adélce. „Jo. Nebo si je mám sundat a ukázat vám pipinku?“ řekla Adélka tak trochu otráveně.

Mě v tu chvíli nenapadla větší blbost, než jí na to odpovědět: „To by si udělala jo?“ „Klidně.“ řekla Adélka opět tak trochu otráveně. „Ty se teda nezdáš.“ odpověděla jsem jí. „No a? Se klidně podívejte.“ řekla Adélka, stoupla si, svlékla si úplně kalhotky, opět si sedla, vyhrnula si šaty až na břicho a roztáhla nohy. Snad nikdy před tím jsem neviděla její pipinku tak roztáhlou. Martin z toho zčervenal, ale viděla jsem, že se podíval. Adélka se po nás dívala a řekla: „Tak co, líbí se vám to?“ V tu chvíli mi došlo, že to Adélka přehnala a nakázala jsem jí, aby si ty kalhotky, co je držela v ruce, okamžitě oblékla, že tohle už je blbá legrace. Poslelchla mě. Ona ví, že jsem dost slušná holka a dost slušně vychovaná, má přede mnou občas respekt. Ale v duchu jsem se tomu opět musela smát. Ten den se udála ještě jedna taková, dalo by se říct, erotická věc. Ten Martin potřeboval na záchod. Vzdálil se tedy kousek od nás a stoupl si ke stromu. Jenže do této chvíli byli jak Adélka, tak i on, pěkně rozdovádění, a tak Adélka nelenila a stoupla si hned za něj. On to nevěděl. Když si začal natahovat kraťasy, Adélka mu je hned stahovala dolů. „Hej, co děláš.“ okřikl Adélku Martin. „Nějak ti to nejde natáhnout co?“ smála se tomu Adélka. Chtěla jsem něco říct, ale než jsem tak učinila, jsem se zarazila. Adélka šáhla Martinovi na pindíka. „Jéé, ty ho máš malého.“ řekla nahlas. „Nech toho, nedělej mi to.“ okřikoval jí Martin. „A nepustím, nepustím.“ opakovala Adélka. Martin už to nevydržel a tak se jí vší silou pokusil vyvléknout. Sice se vyvlékl i z kraťas a slipů, ale už mu Adélka nešahala na pindíka. Jeho pindíka jsem pro změnu viděla já. Ale malého ho tedy opravdu neměl, přišlo mi to, jako by mu malinko stál. Ale to v tu chvíli nebylo podstatné, hned jsem okřikla Adélku, že už to vážně přehání. Byla sice naštvaná, ale ten den už byl od ní klid. Zážitků s Adélkou mám hodně, vydalo by to snad i na celou knihu.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvezdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
Loading...

You may also like...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *